O Vodňanského kapra 12.8.2023

Letos jsem se rozhodl, že vytvořím nový okruh a tak jsem loni na podzim od počítače vykouzlil krásných 119 km s převýšením kolem 2000 m. No prostě něco nádherného. Samozřejmě, že trasa byla šitá na míru mně, abych si mohl zajezdit s klukama vepředu. Samozřejmě jsem si celý rok říkal, že si trasu několikrát projedu. Samozřejmě jsem si ji neprojel ani jednou. A tak dva dny před závody už nic jiného nezbylo, než se na trasu vydat a řádně ji našipkovat. Na 80 km jsem si ale musel zavolat odvoz, protože mě sklátila viróza. A tak bylo jasné, že poslední závod, který pořádám, poprvé nepojedu.

Po nejchladnějším a nejdeštivějším začátku srpna, za posledních několik let, jsme měli v ČHMÚ co dělat, abychom počasí překlopili zase do léta. Bohužel jsme to přepískli. Předpověď na sobotu byla krutá: Slunečno, maximální teploty 26 až 30 °C, v Čechách místy až 32 °C a to vše ve stínu.

Někteří závodníci dorazili už v pátek, včetně výborné brněnské party. Ta ale byla schována v kempu u Vodňan. Pak také přikodrcal celý cirkus z Turnova, s hlavním řidičem Tomášem Hájkem, který po cestě posbíral koloběžkářskou špičku, K. Cvalína a Marčána. Jako vždy inkognito vlakem dorazil mistr předlouhých závodů Michal Veselský. Nesmím zapomenout na taťku a mamku Štorkovi. Večer jsme se z hospůdky přesunuli do pojízdné klubovny a tam kromě jiného pořád  padalo slovo Vuelta, Vuelta, Vuelta.., tak nevím co to mělo znamenat?

V sobotu ráno se nás u Blanice sešlo 28 koloběžkových dobrodruhů a dobrodružek, to zejména a také jedna cyklistka. Na posilnění byly k mání buchty a štrůdl od dědy Kodádka z pekárny. Rozprava v duchu, neblbněte, je to fakt těžký, proběhla rychle. Ale jedině já  věděl do čeho se pouštějí.

Po startu v 9:15h jsem se ještě vrátil pro jedinou cyklistku (Jana Koubková), která dala koloběžkám 25 min. náskok. Po cestě na start jsem ji trochu strašil tím, že kluci na špici jsou fakt dobrý a bude mít co dělat, aby je dojela. Věděla moc dobře, že ji nakonec neujedou (klobouk dolů). A vzápětí jsem se na trať vydal i já, ale autem. Jel jsem navštívit první občerstvovací stanici ve Zvotokách, která byla zabezpečena  karavanem  s výbornou obsluhou rodinného klanu Švandových. Další občerstvovačku na 80 km jsem si vzal na starost já. V průběhu přesunu jsem měl telefonát (který nechcete). "Našli jsme Vítka, voláme sanitku, přijeď pro jeho koloběžku". Na místo dorážím zároveň se sanitkou. Vítek vypadá sedřeně a zdrchaně, ale snad nic fatálního (nakonec zlomená klíční kost). Naložím koloběžku a uháním na občerstvovačku, když tu přichází další telefon, policie chce nafotit koloběžku, dalších 20 min zdržení. Občerstvovačku už jsem nestihl na 80 km, ale Karla, Marčána a Michala potkal až později (trochu se na mě zlobili). Nakonec tento těžký závod dokončilo 22 z 28 závodníků a to bylo obdivuhodné. Zejména bych se chtěl poklonit dívkám a ženám, protože to opravdu bolelo. Podvečerní vyhlášení pod místními palmami už jen příjemně uzavřelo tento závod a byly rozdány poslední buchtoví Kapři.

Děkuji, bylo to příjemné pořádat koloběžkové vylomeniny pro partu fajn lidí.

                                                                                                                                                   Miloš Dvořák

Chci poděkovat Milošovi za všechny vylomeniny, které pro nás za poslední roky přichystal, ať už na dřívější Znojemské okurce, nebo na Vodňanském kaprovi. Věřím, že se dál budeme spolu potkávat při dalších skopičinách. A třeba i na veselobíďácké vylomenině.

                                                                                                                                                          Pavel Štork

VÝSLEDKY:

Fotky na našem Rajčeti