Pavel Štork provozuje koloběžkový obchod v Hodkovicích nad Mohelkou, v malém městě nedaleko Liberce, a nejspíš proto, že na koloběžce také rád závodí, pořádá i koloběžkové závody. A to už je dost důvodů k rozhovoru.
Na mé otázky Pavel odpověděl mailem a ke svým odpovědím připsal, že mu to dalo pěkně zabrat a že dosud o tom, co dělá a podniká, snad nikdy tolik nepřemýšlel.

Měla jsem za to, že jste provozoval obchod s koly a koloběžkami, ale zdá se, že teď ve vašem obchodě najdeme jen koloběžky.
Kola stále prodáváme – dětská bazarová. To nám, myslím, jde. I „dospělá“ nová kola máme, ale jsou velmi upozaděna, protože jsme skutečně vrhli všechny síly do koloběžek. V obchodě je to samozřejmě vidět a zákazník to pozná. Takže ti, kteří k nám dřív pro kolo zašli, dnes jdou jinam. Nicméně servis kol držíme stále, a to nejen proto, že by nám to naši stálí zákazníci neodpustili, ale je to jakýsi základ důležitý například i pro ty koloběžky.

Co je v obchodě s tímto typem zboží nejtěžší? A nejlepší?
Co je nejtěžší? Těžká otázka. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Teď z fleku mě třeba napadá, že člověk nikdy neví, zda to, co udělá, je správně. A vlastně se to nikdy nedozví. Jde o spousty neustálých rozhodnutí. Od malých – například zda tu cedulku udělat v tyrkysové nebo v růžové barvě, aby lidi zaujala a přitom neodradila. Aby působila seriozně, nenásilně, vystihovala náš charakter atd. Až po ty větší – zda například setrvávat v Hodkovicích nebo se s obchodem přesunout do Liberce. A protože různých akcí a nápadů je a musí být neustále mnoho, činit rozhodnutí se občas koncem sezony stává únavným.
Třeba v prosinci loňského roku jsme zkoušeli prodávat koloběžky v obchodním centru v Liberci. Na měsíc, do Vánoc, jsme zaplatili prostor a vlastně nikdy nebudu vědět, zda to bylo správně. I kdybychom prodali hodně koloběžek, můžeme si u dost lidí pokazit jméno tím, že se jaksi podbízíme a že obchoďák není našich koloběžek hoden. A naopak i při zcela nulovém prodeji se třeba díky této akci najde dost lidí, kteří koloběžky a koloběh objeví.

Obchod máte v Hodkovicích nad Mohelkou, Hodkovice ale nejsou velké, přesto se vám daří a dokonce letos slavíte desáté výročí (pokud se tedy nepletu). Jak se vám to podařilo?
Nepletete se. Desáté výročí máme, ale nepodařilo se to nám, nýbrž času. Než jsme se stačili v obchodě rozkoukat, uteklo deset let. A v Hodkovicích? Když jsem začínal se servisem kol a následně s bazarem dětských kol, bylo mi doporučováno, abych šel do Liberce. Nechtělo se mi, a tak začali naopak zákazníci z Liberce (občas) jezdit k nám. S koloběžkami to před šesti lety bylo a vlastně stále je podobné.
A co víc – počátkem minulého roku rozdělila firma Kostka (výrobce koloběžek) republiku na regiony, které “obhospodařovávají” něco jako VIP prodejci. Tito Kostkovi partneři jsou v Ostravě, Olomouci, Brně, v Praze, v Plzni a také v Hodkovicích nad Mohelkou! Na to jsme hrdí! A jak se nám to podařilo? Často mám pocit, že k tomu stačí slušnost, poctivost, ochota a úsměv. I když Šárka (manželka) říká, že je potřeba i pár dalších vlastností.

Máte nějaké zaměstnance nebo jsou Koloběžky Hodkovice čistě rodinným podnikem a chod firmy zajišťujete spolu se Šárkou?
Do loňska jsem vše dělal sám za vydatné pomoci Šárky. Vloni na jaře jsme ke spolupráci v obchodě přizvali Filipa Krause a bez něj bych si již chod obchodu nedovedl představit (ostatně míti filipa a navíc v obchodě je k nezaplacení ). Ale za pultem bývám i já dost často, i když nepravidelně. Kontakt se zákazníky potřebuji a vyhledávám.

Máte nějakého favorita, koloběžku, kterou byste v současné době doporučil k vyzkoušení?
Nedávno jsem měl možnost najet asi 70 km na CTi od Kostky. Je to čistě sportovní a závodní celokarbonový stroj, který mě nadchnul již začátkem minulého roku. Jelikož krajina během té projížďky byla kopcovitá, poznal jsem, jak je úžasné strkat do kopce o 3 kg lehčí koloběžku. Od jara bychom ji měli mít v obchodě na vyzkoušení pro každého zájemce.

Koloběžky také půjčujete, je o tuto službu zájem? A kde všude půjčovnu máte a s kolika koloběžkami?
Když chce člověk koloběžky prodávat, musí je nutně i půjčovat, protože zákazník si je nejprve vyzkouší, aby věděl, který model, typ nebo výrobce je pro něj nejvhodnější. A my také všem zákazníkům tento postup doporučujeme.
Takže naše půjčovna v Hodkovicích je pro naše zákazníky i jakýmsi testcentrem tří značek – Mibo, Kickbike a Kostka. To jsou značky koloběžek, které prodáváme. V obchodě máme tak 40–50 půjčovacích koloběžek. V létě jsme navíc provozovali běžnou půjčovnu s asi 25 koloběžkami v Hamru na Jezeře a v příštím roce bychom rádi v Libereckém kraji otevřeli nějakou další.

Jste nejen koloběžkář a prodejce koloběžek, ale také pořadatel řady koloběžkových závodů. Co příprava takového závodu obnáší?
Málo spánku, špatný stravovací režim, méně času na rodinu a na vlastní vyjížďky na koloběžce, spoustu telefonátů, schůzek a plánování… Také nervozitu, podrážděnost, hodně papírů popsaných nápady (a často vyhozených do koše), seznámení s novými lidmi, poznání různých charakterů, krásný pocit, když se objeví ta správná myšlenka a úlevu těsně před závodem, když už se s tím nic moc udělat nedá.

A je to pro všechny závody stejné? Takže když udělám jeden závod, není pak problém uspořádat další?
Ano, to, co jsem tady vyjmenoval, je skutečně pro všechny závody stejné. Ale samozřejmě máme různé typy závodů i dalších akcí a každá vyžaduje něco jiného. Například naše poslední akce – Zimní koloběžkářská veselice, která se uskutečnila 7. ledna v Hodkovicích-Záskalí. Povídání, pomítání, „besedy“, setkání s borci, kteří se chystají v příštím roce pokořit Giro d´Italia nebo s velkým koloběžkářským cestovatelem Oldou Kostkou (shoda jmen je náhodná)… A také živá hudba a program pro děti atd. Uspořádat takovou akci je dost odlišné od například květnového Hodkovického koloběžení. To je zase den plný koloběžkových závodů jak v dětských, tak dospěláckých kategoriích, až po náročnou 12hodinovku přes Ještěd. Ovšem i zde nechybí doprovodný program – živá hudba, divadlo pro děti a jiné aktivity. A třeba uspořádání naší další akce – Přejezd republiky – vyžaduje zas něco docela jiného.

Co vše vám, kromě uspokojení z dobré věci, pořádání závodů přináší? A kdo vám se závody pomáhá?
Oklikou to k nám přivádí část zákazníků. Ale dělat to vše prioritně s touto myšlenkou nejde. Ani by to nefungovalo a mě nebavilo. Takže když o tom přemýšlím, tak asi skutečně je pro mě hlavní pocit z dobré věci a ze spokojenosti účastníků. Někteří lidé o mně soudí, že jsem poněkud blázen. Šárku někdy štvu, protože domácí rozpočet obvykle není nijak růžový, ale mě například fakt těší, když můžu na Hodkovickém koloběžení rozdat tři koloběžky Kostka.
A kdo mi pomáhá? Manželka, sousedi, kamarádi, město Hodkovice, firma Kostka, dcery, rodiče, kteří dcery občas hlídají. A také králíci a kočky, protože někdy v hektičnosti akcí nedostanou nažrat a přesto nám kvůli tomu neutečou a dokonce ani nechcípnou. Náš pan elektrikář, nadšenci a někdy asi taky všichni svatí.

Jste iniciátorem a zakladatelem Seriálu dlouhého koloběhu, kde se nápad vzal?  Zdálo se vám koloběžkových závodů málo?
Sedím, venku zima, tma a najednou blesk. Meteorit spadl z nebe k nám na zahradu – Seriál dlouhého koloběhu. Tak jsem ho zvedl, začal opracovávat a nabídl lidem. Byl to takový malý kamínek, kterých je spousty. Občas nacházím takových kamínků víc a vždy čas ukáže, jestli někoho zaujmou podobně jako mě. Naštěstí jsem nikdy nenašel velký balvan. Mám obavu, že bych ho neuzvedl.

1 . ročník tohoto seriálu je za vámi, jste spokojený? Přinesl první ročník přesně to, co jste očekával?
Ale jo, jsem spokojený. A co jsem očekával? To už si asi nepamatuji. Ale každopádně to dělám proto, stejně jako většinu jiných věcí ve svém životě, abych pobavil sebe a ostatní. Tak doufám, že se skutečně někdy někdo bavil a snad se bude bavit i dál.

Máte sám závodní ambice? Účastníte se závodů? A už se vám podařilo dostat „na bednu“ nebo alespoň pokořit sám sebe?
Závodní ambice mám, jelikož jsem většinu života závodil na silničním kole. Poslední roky jsem sice kolo vyměnil za koloběžku, ale závodní ambice mi zůstaly. Bohužel doposud se ty ambice ani na kole, ani na koloběžce nenaplnily. A tak čekám, kdy to přijde.
Říkám si, že bychom mohli zavést kategorii nad 60 let a jestli se té hranice dožiji, tak by tam mohlo být už tak málo závodníků, že by se mi mohlo podařit něco někdy vyhrát. Obávám se však, že to Milan Jelínek (velký sportovec, úspěšný koloběžkový závodník v kategorii 60+), kterému bude v té době 75, nepřipustí.

Vypadá to, že koloběhu propadla celá vaše rodina. Jak se vám to povedlo nebo to bylo naopak a ke koloběžkám přivedli ostatní vás?
Ani jedno. Koloběžky si přitáhly nás. Před sedmi lety jsem si prvně stoupnul na koloběžku (byla to Kostka Racer) na výstavě Bike Brno. Dodnes si pamatuji úžasný pocit z prvního odrazu a překvapení, kam až jsem dojel… A na jaře jsem již koloběžky prodával! A protože, jak jsem se již zmínil, prodávat nelze bez půjčování, tak na půjčovacích koloběžkách se svezla celá moje rodina – a bylo to.

Vaše žena Šárka pořádá koloběžkové dámské jízdy. Byl to nápad Šárky nebo to vzešlo od zákaznic a dámské jízdy jsou jakousi nadstavbou, službou pro vaše zákazníky?
Jednoho dne Šárka jen tak mimochodem prohodila, že zkusí pořádat pravidelné čistě dámské vyjížďky, které ji donutí najít si čas na koloběžku, protože jinak bylo vždy něco přednějšího. Podle současných nadšených ohlasů nejen od přímých účastnic, ale též od lidí různě se pohybujících v koloběžkové rodině z celé republiky, musím říct, že je to jeden z těch nápadů, kde vítr přivane malé šedivé semínko a bez předešlého očekávání z něj vzejde krásná orchidej.

Říká se, že vždy je co zlepšovat – kam dál míříte?
Líbilo by se nám, kdybychom i nadále byli vnímáni jako hravá a pohodová firma. Vždyť koloběžky jsou pro to krásným prostředníkem.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Šárka Pavličová

Foto: Koloběžky Hodkovice