Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

RYCHLÝ KONTAKT:

tel: +420 608 346 903
napište nám

NOVINKY:

arr3Půjčovna koloběžek Hamr na Jezeře  Opět jsme pro Vás otevřeli prázdninovou půjčovnu v Hamru na Jezeře.     Ceník a otevírací... arr3Okolo chalupy o kýtu paní starostky 2018  Jak probíhal poslední ročník závodu okolo chalupy? Kdo vyhrál kýtu paní starostky? Kdo byl "noční... arr3Přejezd republiky 2018  Zveme Vás na již šestý ročník Přejezdu republiky od severu na jih. Podrobnosti naleznete na této... arr3FitKoloběh  Nově se nyní můžete zúčastnit lekcí FitKoloběhu. Péťa vás provede všemi počátečními nástrahami... arr3Okolo chalupy o kýtu paní starostky  Právě jsme zveřejnili propozice k dalšímu závodu seriálu dlouhého koloběhu. Propozice najdete... arr3Znovuotevření liberecké půjčovny u Globusu    Opět jsme otevřeli půjčovnu v Liberci u Glóbusu. Přijďte si půjčit, nebo jen vyzkoušet... arr3Výsledky Hodkovického koloběžení  Reportáž, výsledky, fotky a videa z šestého Hodkovického koloběžení najdete na našem blogu.... arr3Hodkovické koloběžení 2018 - 6. ročník  Hodkovické koloběžení - tradiční celodenní akce pro děti, dospělé i závoďáky. Hudba, vítězství,... arr3Nové reporty ze závodů od Milana Jelínka  Nově přidané reportáže ze závodů od Milana Jelínka najdete v sekci "Zajímavosti". ... arr3Rozhovory s koloběžkáři  Do zajímavostí jsme přidali rozhovory s našimi zákazníky. Najdete je zde. ... arr3Kalendář Seriálu dlouhého koloběhu 2018 a konečné pořadí 2017  Připravili jsme pro Vás nový kalendář Seriálu dlouhého koloběhu a výsledky toho loňského.... arr3Novinky v bazaru dětských kol  Připravili jsme bazarová kola pro sezónu 2018. Naleznete je zde. Do výběru podle velikostí se... arr3Zimní koloběžkový tábor  ZKTbK - ZIMNÍ KOLOBĚŽKOVÝ TÁBOR bez KOLOBĚŽEK 2018 - čtěte v našem BLOGU    ... arr3Reportáž z druhé koloběžkářské veseliceKdo přijel a co se dělo se dočtete zde.... arr3Chcete být také informováni o našich akcích?Vzhledem k mnohým žádostem jsme založili skupinu zájemců, jíž zasíláme informace o našich...

 

 

 

 

 

PROČ NAKUPOVAT U NÁS:

 

* zázemí kamenného obchodu

 

* 12 let na trhu

 

* kvalitní poradenství a servis

 

* výhradní distributor koloběžek

Kostka pro Liberecký kraj

 

* možnost vyzkoušení koloběžek

na prodejně i v okolí

 

* pozvánky na naše koloběžkové

akce

 

 

INFORMUJEME VÁS:

 

 

 Instagram

 

 

 


» Zajímavosti
Marcialonga 80 km na koloběžce

 

parametry závodu: 80 km / 1894 m / 18,2 % max nebo 135 km / 3279 m, 19 % max

Tento ryze silniční cyklistický závod se jede jen částečně v místech slavného zimního závodu a  jeho hlavní část se odehrává na silnicích ve zdejších okolních přísných kopcích. Je dobré, že okonečné délce trati  se každý může rozhodnout ještě během závodu, což je velmi dobré v případě nenadálé změny počasí. Na trati je standardně několik občerstvovaček a zejména ze začátku se jede na uzavřené silnici s doprovodem. Před startem pobíhají pořadatelé a nabízejí kávu.

po startu

 

V 8hodin je odstartováno, ale naše čtvrtá vlna se rozjíždí až po několika minutách, přeci jenom procpat ulicí z města asi 2 tisíce závodníků chvíli trvá. Prvních 21 km je převážně jen mírně z kopce a rovinatých, takže v přijíždějících balících mám na kolobce jen jepičí život, než mě postupně skoro všichni opustí. Na 21. km v San Luganu  následuje dlouhý sjezd v obci i mimo, tady v 70 km/h předjíždím sanitku a všechno co je v cestě včetně silničářů. Vozovka  je po dešti mokrá, tak žádné voloviny na ostře prudké zatáčce ve sjezdu na most přes ostrý hluboký kaňon. Poté rovnou do deseti kilometrového kopce s převýšením 650 m na Monte San Pietro kolem vinic s krásnými dalekými výhledy pod nás do údolí k Bolzanu.

 

 

V kopci na dálku před sebou vidím příští oběti na kolech, které se budu snažit postupně dotáhnout. Krajina je provlhčená raním deštěm, takže se jede příjemně i do kopce. Na občervstvovačce doplňuju vodu do bidonu a dávám kolu z pišingrama. Následuje sjezd a výjezd na Nova Ponente a další ostrý sjezd díky brždění jen  73 km/h, ale stačí to v pohodě abych dal postupně všechny kolaře předemnou. Dole na stopce změna, rovnou do 8 km kopce s převýšením 700 m a max. stoupáním 18 % na Passo Lavaze. Tady postupně dojíždím osamělé bojovníky v tomto nepříjemném kopci včetně třech Čechů, z nichž jeden mně říká: „Já se na to vykašlu, to je stejné jako vloni, zase mne předjel koloběžkář“…Na Lavaze do časového limitu zbývá čtvrthodina, kus banánu a jonťák a následuje dlouhý sjezd na mokré silnici, kde to opět pouštím bezpečně jen přes sedmdesátku a zase ujíždím cyklistům, což na koloběžce z kopce jde samo díky fyzikálním zákonům. Do deštivého Cavalese vletím opět sedmdesátkou a zastavuje mne až křižovatka na hlavní silnici, po které se vracíme zpět do Predaza. Po několika km mě na rovinách zase postupně předjíždějí všichni, co jsem jim poodjel z kopců. Drobně prší a tak se rozhoduju v kombinaci s časovým presem a bouřkou na Pasu Pelegrino na který bych asi nestihl  dojet (tuto časovou kontrolu mají blbě nastavenou) nakonec  pro kratší variantu 80 km.

v cíli

 

V cíli na pohodu, zase jsme si užili hezkou jízdu, silničářům samozřejmě konkurovat nejde. Italové mají závod moc pěkně zoorganizovaný, čeští pořadatelé různých Author Cupů by si mohli vzít ze zdejšího závodu příklad, co všechno lze dát každému závodníkovi do startovního balíčku (silná mikina od Craftu, rukáv, sýr, těstoviny, Enervit, bidon, olej na řetěz)…

Author Bezděz 50 km / 465 m - 2:31 h (koloběžka)

 

Tento cyklistický závod vedoucí lesy kolem hradu a v bývalém vojenském prostoru není náročný a je proto určen i široké veřejnosti. Hrstka koloběžkářů vyráží  po startu do kopce, v kterém se  začne necelá tisícovka bajkerů  hned drobit na jednotlivé skupinky. Po hodině jsem na 22 km, což mně připadá zbytečně rychlé tempo. Začínají se ozývat opětovně bolesti lýtek, kvůli kterým jsem málem nejel 12hodinovku a tak trochu zvolňuji a snažím se pravou nohu víc šetřit. Na 25 km mne dojíždí Marčano a upaluje dál, jojo o čtvrt století méně na věku musí být občas znát. Obsluha na občerstvovačce není rychlá dle mých představ a tak skoro odjíždím bez napití. V dnešním prosluněném dni se jede parádně a bajkeři kolem mne se dost často diví, jak je možné na koloběžce jim ujíždět. Na lesních cestách, kde je hodně písku to ale moc nejede. Ke konci zvláště v kopcích už je u bajkerů znát jak nemůžou, to si vždycky říkám, že ten kopec nemá aspoň 5 kilometrů. V cíli klasicky občerstvení, nechápu ale, proč pořadatel při startovném 600 Kč má věcné ceny u málo obsazovaných kategorií jen pro vítěze, s tím jsem se ještě nesetkal.

 

 

 

 

 

Po závodě se domlouvám s Pavlem Endrštem a jedeme se vyjet na kolečkových lyžích na Ještěd.Já se hlavně chci pokusit rozhýbat lýtka,dnes je počasí akorát a velké převýšení jim  zcela jistě pomůže.K večeru už je provoz přeci jenom slabší a občasné zatroubení zejména „pražských trubek“ nás nezneklidňuje.Nahoře už je docela málo lidí,hurá domu,snad ještě stihnu dosekat zahradu,co jsem začal v 7hodin ráno…

12h terén Hodkovice-Ještěd(4x) 156km/3602m převýšení)

Milanova úvodní strana

Né že by mne nebavilo každoročně stát v tomto náročném závodě na bedně,ale překročit můj nejlepší výkon (5xJeštěd 215,6km/4661m převýšení)) se v historii všech ročníků (včetně letošního) povedlo (kosmeticky) pouze jednou o více jak generaci mladšímu Přemkovi Ježkovi a 6 okruhů na Ještěd se prostě nedá. Z mého pohledu vetchého staříka vzhledem k ubývajícím silám už tady není co zlepšovat, takže spíš hledám nové cestičky, které tu ještě nebyly. Vzhledem ke vzrůstající výkonnosti závodníků je třeba občas zkusit posunout jejich výkony do míst, která by je za normálních okolností nenapadla. Hodit nenápadně „rukavičku“ mladším kolegům je prostě občas potřeba a navíc pokud vím podobný 12h extrém v terénu se ještě v Čechách nejel.

na startu


Proto jsem se letos rozhodl,že to dám v přísném terénu po ještědském hřebenu s klukama na horských kolech. Ob každých 16 km v terénu nastoupat téměř 800m výškových, to asi bude jiná „kávička“ než po silnici. Průměrné stoupání na celé trati 8%, maximální 21% bylo příslibem nevšedních zážitků. Terénní koloběžka je samozřejmě těžší a moc nejede, na což by náš náčelník od Silvini zcela jistě pravil: “Ale tréninkově dobrý,né“?


V 7 hodin vyrážíme hromadným startem společně koloběžkáři silniční, kola silniční, kola horská + koloběžka terén. Asi po 4 km cyklostezky se odděluji od silničáře Karla Krchňáka, který má stejně jako já letos natrénováno nulanulaprd a neřeší to, ono to nějak dopadne. Fičím do kopce ještě chvíli krásně zamlženou a vonící kvetoucí krajinou. Ranní rosa lehce zamokří boty, Rašovka a Ještědsky hřeben už je zalitý sluncem a cesty jsou téměř bez bahna. První kolo za 2:11 i s nechtěným přidáním kopce jako kráva k Javorníku se mi zdá dost rychlé, jako bych jel zase podle hesla „napálit to a pak se uvidí“ anebo „nahnat co nejvíc na začátku, protože ke konci už to nepůjde“. První dvě kola bývají nebezpečně optimistická, ale pak zpravidla přichází útlum a je důležité se znova najít a ustát to.

Ještěd v nedohlednu

S každým dalším kolem přichází větší únava, která se projeví na čase a ranní nadšení a dravost ustupuje kamsi do pozadí. Maximálka dnes 60 km/h, je třeba dnes jezdit opatrně, nechci opravdu skončit jak medúza přilepenej někde na stromě. Odpolední bouřka s deštíkem přinesla ochlazení a jehličí s prachem se v silné vrstvě lepí na kola jako mák na bramborové šišky. V nejprudších sjezdech jsem si přál mít ještě třetí brzdu a ruce jsou vyklepané, jako když měsíc se sbíječku bourám betonový most přes dálnici D1. Čtvrté kolo se už jelo relativně dobře, tělo už konečně pochopilo,že na odpočinek bude pravděpodobně vybrán jiný den. Ve zbývajícím čase na dojezdovém asfaltovém 7 km okruhu mi jízda připomínala dovolenou s manželkou na Jadranu, takže jsem si mohl cestou i popovídat s Marčánem.

na bedně


Nakonec to pro mne bylo na „bajkerské bedně“ bez rozdílu věku 3.místo, čehož si cením úplně maximálně, protože tohle nebylo fakt zadarmo. Velký dík pořádajícím manželům Štorkovým, kteří navíc přes den organizují množství početných dětských závodů.

 

Boboloppet (aneb závod správných chlapů)

 Milanova úvodní strana

Nejtěžší dálkový závod v Evropě na běžkách se jezdí začátkem února. Letošní původní bezesrážková předpověď počasí se výrazně odlišovala od reality. Během noci a v dopoledních hodinách totiž připadával nový sníh a bylo jen těsně nad nulou. Jelikož se lyže se zpravidla připravují večer předem, nejen já jsem měl tentokrát nevhodně namazáno (fialové HF Ski-Go). Závod byl poprvé letos vyprodán a vzhledem k předpokládanému silnému provozu i mírné změny trasy směrem na Rozmezí většina závodníků vyráží už po osmé hodině (libovolný start je od 8:00 do 10:00, časový limit do 18.00). Každý závodník musí elektronicky čipem označit cestou všech deset kontrolních bodů.

Vyrážím společně s Márou Kadlecem, Michal Kulka vyráží dvě minuty před námi. Hned od začátku je znát, že sníh v bruslícím pruhu dnes pojede extrémně pomalu. Nad Kristianovem dojíždím Lucku Zvárovou, které jak říká, nějak „plandá“ lyže - vypadla jí přítlačná guma ve vázání. Před Knajpou uhýbáme delšími sjezdy na Mariánskohorské boudy, místy jen v jedné stopě, ve kterých to dnes jede jak po písku. Bruslící pruh je místy pěkné oraniště a já začínám litovat, že dnes nejedu klasickou technikou. Za Protrženou přehradou dojíždím Michala a společně si notujeme, jak nám dnes lyže nejedou. Bruslení dnes coby do rychlosti není žádná výhoda a ve stopě to dosti často jede líp, takže se stejně jede soupaž. Na Kasárenské čekám nekonečně dlouho než dostanu na cestu od kamaráda láhev s pitím, kterou má kdesi ukrytou v nedalekém přístřešku. Na začátku Knížecí dojíždím Máru Kadlece, který zlomil hůlku a bez ztráty rychlosti jede dalších 29 km až na Smědavu jen s jednou, kde to zabalí.


Na Václavíkové Studánce si přes silnici odepínánám lyže a asi díky namrzlému ledu je za Boha znova nemohu nazout. Krátký prudký kopec evidentně nejenom mě nechutná a na Jizerku a dál na Smědavu se táhlé roviny nekonečně vlečou. Střídají se dnes snad všechny sněhy, ale žádný nějak extra nejede. Od Smědavy osmičky kolem Předělu jsou vždycky nekonečné a zrovna zde se vždycky láme nastupující únava před vracečkou zpět na Smědavu. Odtud poslední dlouhý nepříjemný strmý kopec na Knajpu, který v protisměru dolů sjíždí z nepochopitelných důvodů davy turistů, přestože mají po Kasárenské sjezd výrazně bezpečnější. Nad Knajpou nejvyšší kontrolní bod a hurá přes Rozmezí na Kristiánov, kam se dnes všichni běžkaři řítí díky novému sněhu poloviční rychlostí, než zde bývá obvyklé. Ani po Panelce k Hřebínku to dnes nesviští a za Olivetskou horou asi 12 km před cílem dojíždím Michala s kamarádem a jedeme společně k cíli. Dnešní náročnost závodu zvláště v závěrečných pasážích nedovoluje už příliš velké zrychlení a do cíle se těší asi každý. Za celou cestu jsem snědl několik gelů a vypil jen asi polovinu cykloláhve, s tím pitím jsem fakt tragéd, ale nemám moc potřebu. Závod jako vždy pěkný, ale letošní ročník byl asi nejnáročnější, což se u všech závodníků projevilo výrazně horšími časy, v cíli tradičně dobroty.


Letos jsem byl nejstarší účastník závodu, který dojel v limitu (6.veterán). O chlup starší je jen Franta Chlouba, kterého jsem potkal večer před devátou, když šel ze stopy-obdivuji ,já tam být takhle dlouho, tak umřu. Výborně jela naše Silviňácká Lada Lanková, nebýt zakufrování ke konci závodu, tak by asi vítězná Jetmarová měla starosti udržet první místo. Navzdory dnešním extra silném víkendovému provozu opět asi 10 debilů se psy, v duchu si říkám, tvl. vemte si příště ty svoje mazlíky taky do kina a nebo k doktorovi, ale hlavně ke svému psychiatrovi, ať Vám na to něco pořádného napíše…


Celkové výsledky (koloběžkářů) : 32. Lanková (5:53), 113. Jelínek (6:57), 117. Kulka (6:59), 156. Lišková (7:57), 162. Zvárová (8:20), Kadlec (zl.hůl)

 

 

 

Vasaloppet

 Milanova úvodní strana

Cesta autobusem z Liberce do Malungu nekonečných 27hodin. Zde spaní v prima malých 4lůžkových chatkách (s kuchyní i sprchou), kolem kterých vedou běžecké trati osvětlené i v lesích. Asi hodinu jízdy autobusem jedeme do Salenu (místo startu) vyzvednout čísla a lehce potrénovat výběh 3km sjezdovky, na které bude při závodě o několik tisíc lidí více než dnes. Přemrzlá stopa docela slušně jede a na nedělní závod nejsou hlášeny žádné srážky. Proto na jetí lyží dávám jako finální glider fialový Ski-Go HF do -12st., na slabý odraz zažehlený tuhý zelený a navrch lehce modrozelený Swix -5až-9 (spíš jen proto, aby klasici ve sjezdovce moc neprudili, když mi lyže ujíždí dozadu.)


V den startu budíček ve 2h a ve 4 odjezd na start do Salenu. S lyžema si jdem vystát asi hodinovou frontu, abychom si je mohli dát s předstihem do stopy. Při teplotě -9stupňů drobně, ale vytrvale padá sníh a tak rádi přečkáme zbývající čas do startu ve vytopeném autobuse. Chvíli před startem lehká nervozita, protože se mi moje lyže ve stopě mezi tisíci dalšími nedaří najit.V naší 5. vlně se ještě stačím pozdravit se stájovými kolegy od SILVINI Volšákem a Vítkem Kociánem.


Startovní výstřel a Amazonka asi s patnácti tisíci závodníky se dává přerušovaně a disciplinovaně do pohybu. Po kilometru se široká cesta obrací do 3 km sjezdovky, kde začíná boj o hole i lyže. Takhle kontaktní závod se nikde jinde nezažije, kdyby to aspoň byly voňavé ženy a ne smradlaví chlapi. Chvílemi se zastavujeme, nalepeni na sebe doslova jak teplouši. Nad sjezdovkou už se ale jede v mnoha stopách celkem v pohodě. Na občervstvovačce vyhledávám borůvkovou polévku a peláším v chumelenici dál. Zezadu se v občasných intervalech přivalí pár závodníků s vyššími startovními čísly, kteří mezi nás moc nepatří, a proto mizí dál. Nový snih udělal své a je jasné, že dnes to bude bolet. Máza byla totiž udělaná spíš na starý sníh a né na to, co teď vytrvale padá do stopy a značně jí zpomaluje.

Vydatně se píchá i z mírných sjezdů, aby to aspoň trochu jelo, ale dnes to opravdu nejede skoro nikomu. Občerstvovaček je dostatek, takže jsem udělal dobře, že s sebou (ostatně jako skoro vždy) nic nemám. Neustále mírně zvlněný terén v kombinaci dnešních velmi špatných jizdních vlastností s přibývajícími kilometry postupně zvyšuje výrazně únavu. Po pravdě, vždycky jsem si myslel, že Vasák je větší rovina. Vybírají se pořád stopy, které jedou, ale zpravidla ty krajní to nejsou, ale je to jediná možnost jak předjet „vláčky“, do kterých mne nikdo nechce pustit. Asi 7km před cílem mne v mém usínacím tempu dojíždí Silviňácký kolega Báťa (ze čtvrté vlny) a říká,že si někde za sebou veze na zádech Járu Sladkovského a další. Za což jsem velmi rád, protože to je alespoň důvod ke zrychlení a společně dojedeme do cíle. S kým dnes mluvím, každý toho měl dost a většinou se kritizuje pomalost jízdy. Časy jsou nejpomalejší za posledních 10 let i u elity skoro o třičtvrtihodiny, v naší kategorii byl prý rozdíl přes hodinu, takže na medaili jsem o pár minut nedosáhl. Podmínky na trati dnes bolely většinu závodníků asi víc než kdy jindy. V cíli ještě stačím zaregistrovat nejen vítězství Nygarda a Korsgrenové, ale i fantastické 7. místo stájového kolegy Standy Řezáče i třetí Kačky Smutné. Mě to dalo na celkové 3453, co naplat mladší hoši byli zase o něco rychlejší.

Peláším se převlíct, najíst a poslechnout si kolegy, jak jim to všem dnes nejelo. Nepřehlédnutelný kolega Kohoutek (Potapěč) po závodě dokonce prohlásil, že to letos bylo regulerně jako když se jede jeden a půl Vasáku...

Jizerská 50km

 Milanova úvodní strana

Jelikož předpověď hlásá mínus 3 stupně,mažu doma na jetí oranžové HF Ski-Go. Na stoupání slabou vrstvu gumy a přesto světle modré Rode 0 -3 a modrý Swix -1 až -5 vyrobený kdysi za Komančů. Ráno před závodem se jdu podívat, jak maže Honza Macaj, neboť jak říká starý klasik Láďa Mizera „Honza má na mazání čuch“. Jeho lyže ale vypadají poměrně hodně hladce i když na nich je také stoupací vosk.

Letíme s malým předstihem na start a po výstřelu začíná trošku boj o zachování celistvých holí. V noci napadlo trochu hladké mouky, takže to vypadá, že to dnes opět moc nepojede. Nad Kristiánem dobíhám přemazávající Silviňáky (Honzu s Ladou), kterým to asi smeká. O kilometr dál předbíhám Báťu a divím se, co tady ještě dělá a on říká, že to do kopce tolik nejde. Rozmezí dnes pod třičtvrtě hodiny, tak si říkám, že to bude docela dobré. Tím ale, že to nejede, tak je to náročné na ruce a stejně se jede hodně soupaž. Kasárenská a Knížecí alespoň pocitově jede líp mimo stopy. Team Silvini má po cestě spoustu občerstvovačů a povzbuzovačů, což je parádní! Občerstvovaček je tolik ,že to ani nejde využít.

Z Jizerky na Smědavu jako vždy otrava, hlavně když to zrovna moc nejede a člověk vidí několik kilometrů dopředu. Probírám se ve smědavském kopci a od Knajpy už zase soupažová dřina až na Hřebínek, sjezdy jsou dnes až nechutně velmi bezpečné. Před Olivetskou horou mě Báťa předbíhá a v následném sjezdu odjíždí „na kila“ pryč. Namazáno mám dnes dobře, alespoň z mého pohledu to lépe nešlo, přesto ale proměnlivý sníh dnes nijak zvlášť nejede většině s kým se cestou vybavuji. V cíli chvíli přede mnou (jako na Marcialonga) Standa Řezáč ml. z Hodkovic říká, že jezdíme poslední dobou stejně. Celkově spokojenost s 27 místem v kategorii, protože legenda českého běžeckého lyžování věkový soukmenovec Jirka Beran, byl jenom pět minut přede mnou….

Marcialonga

 Milanova úvodní strana

Ráno je pod nulou přimrzlá stopa a připravené lyže na hladko HF fialovým parafínem SKI-GO na starý sníh. Vyrážíme postupně v pětiminutových intervalech po vlnách, chvíli mně trvalo si uvědomit, když nás vypustili z lyžema v ruce, že už to je start. Nejhorších je na začátku prvních šest kilometrů, protože to je převážně do kopce. Místy je navíc ale pár sjezdů, ve kterých všichni pluží a dochází ke karambolům, takže se to skoro zastavuje. Na otočce v Canazei je navežený sníh mezi barákama doslova jako sypké oraniště, takže soupaž se zrovna v tomhle jede hodně blbě. Následuje mírné klesání podél řeky zpět několik desítek km podél řeky údolím, jen sem tam s nějakým kopečkem. Stromečkový kopec ve třetině trati jdou všichni spořádaně za sebou,trošku se to tady štosuje a chvílemi skoro stojí. Dnes je krásné počasí, takže dost často koukám i po okolních kopcích a užívám si to.


Začínám mít problém s hůlkou, na které se mi přeškubl jeden ze dvou třmenů a v polovině závodu se poutko už utrhlo úplně. Po zbytek závodu jsem tedy držel hůlku jako prase kost, až se mi z nepřirozeného držení hůlky udělal mozol. Celou cestu jsem na střídačku jel s o generaci mladším Standou Řezáčem (II.),který mě v závěru sice asi o 4 minuty ujel, ale kdo se nakonec může pochlubit tím, že jel celou Marciu s Řezáčem (byť jen jmenovcem nejslavnějšího českého běžkaře)… 


Občervstovačky jsou natolik četné, že některé jenom projíždím. Lyže dnes jedou překvapivě slušně a to i překvapivě někdy lépe ve stopě, která je na sluníčku. Přijíždím pod Kaskátu a ignoruji servisní mazání lyží stoupacím voskem specielně na tento poslední kopec. Nezbývá než jít z poloviny stromečkem a z poloviny jet soupaž, což je samozřejmě asi o 5 minut pomalejší než kdybych běžel „stříďákem“. Rovinka před cílem už se jede pěkně a v cíli pohoda, dnes bych klidně mohl jet do druhého kola.


Chvíli (notnou) předemnou dorazil vítěz Ilja Černousov a Norgrenová z Kačkou Smutnou. V naší dědkovské kategorii (do 70let) jela téměř tisícovka závodníků a z nich 138 skončilo předemnou, tak bych asi měl příště trochu více přidat a méně se kochat…