Milanova úvodní strana

Terénní koloběh v plenkách

V loňském roce jsem projel poměrně hodně bajkových závodů na koloběžce, úmyslně až po extrémy, aby bylo možné později vyhodnotit, jaké závody by vyhotovovaly běžným koloběžkářům. Účelem bylo stanovit takové druhy závodů, které by vyhovovaly poptávce po této totální absenci teréních závodů na trhu. Tyto závody měly asi už vzniknout dříve a odpustit si opakované dětské výmluvy typu „nemám na TO koloběžku“, případně neustále se opakující „bude se to tlouct z jinými závody“(no a co?) a podobně. Tyto i jiné umělé brzdy způsobily, že se celou dobu závodí jenom na silnici. Na druhou stranu je zde fakt, že terén jezdí spousta lidí, které silnice naprosto nezajímá a neuvidíte je z nejrůznějších důvodů nikdy ani na závodech (typy Jirky Boháče apod.)

Obecně platí, že jízda v terénu je výrazně náročnější. Navíc v případě, že je dlouhá,velmi limitním faktorem může být teplota v kombinaci se srážkami. Tím nemám na mysli samozřejmě dětské trasy do 30km. Řada z Vás to stále srovnává z cyklokrosem, ale na koloběžce je to opravdu jiné. Některé dlouhé závody by se prostě nedaly odjet ani na silnici-máme s tím zkušenosti zejména z Přejezdu republiky (Rosnička Vám může povyprávět, následky třesu rukou má možná do dneška). Z tohoto důvodu byl vlastně i zaveden takzvaný “plovoucí start“, který je v rozmezí třeba i jednoho dne. V terénu je to prostě o to horší, že není od čeho se pořádně odrazit. Terén bude zřejmě vyhledáván těmi, kteří chtějí jezdit:

1/převážně v přírodě

2/turistické závody

3/technické a obtížnější tratě

4/extrémní závody

Této skupině naopak nebude vyhovovat jízda jen na :

1/rovinatých závodech dětských délek

2/asfaltových površích

3/krátkých okruzích ve městech

4/časově krátkou dobu

Letošní první vlašťovka v podobě krosových závodů přinese dozajista řadu praktických poznatků, které se do příštího roku pokusíme vytříbit. Většina se zatím vzácně shoduje v tom, že jezdit rovinaté závody nemá moc smysl a také i na odstartování z 10-15min odstupem za většinou. Typ koloběžky už si každý zvolí sám,jsou jich přece plné krámky...

Milan Jelínek

Milanova úvodní strana

AUTOR 50km/465m Bezděz

V neděli 22.5.2016 se jel v pořadí druhý závod českého krosového poháru, který svým profilem patří mezi lehké.

Na startu se vedle asi 8set bajkerů objevili koloběžkáři, kteří se snaží přitáhnout do budoucna širší veřejnost, která si bude chtít zazávodit v terénu. Praxe nám zatím ukazuje, že odstartování koloběžkářů je vhodnější 10-15 minut po hromadném startu. Takže jsme se mezi sebou domluvili a odstartovali jsme až když byli všichni dávno pryč-alespoň jsem měl ještě v klidu čas promluvit do ČT a v klidu odjet. Asi po dvou km jsem začínal dojíždět první bajkery, ovšem už na 5tém km ve sjezdu byla sanitka, ošklivý pád bajkera a chumel lidí, takže jsme chvíli museli čekat. Avízovaný nejteplejší den dával tušit, že s jednou občervstvovačkou to pro řadu závodníků nebude jednoduché. Rovněž řada delších úseků prašno-písčitých cest nebyla na plíce to nejlepší, co bychom si přáli. Rozhodně tyto úseky byly nepříjemné v tom, že se to bořilo a moc to nejelo (na rozdíl od četných asfaltek různé kvality povrchu).

Za půlkou obíhám další sanitku a přitom si uvědomuji, jak je to asi v pytli, když se člověk vymete na úzké lesní cestě, kam nelze autem zajet. Další zranění vidím asi 6km před cílem, rovněž počet defektů na takto lehké trati je spíš překvapující.

V závěru ještě pár kratších kopečků a konečně cíl a s ním i hezký pocit, že téměř třetinu (250) bajkerů mám za zády. U koloběžkářů výrazně převažuje názor, že jezdit bajkerské z nenáročným profilem nemá smysl a že do budoucna budeme chtít jezdit náročnější profily, které nutně nemusí být dlouhé.

Milan

Výsledky muži:1.Kráčmár(Kostka) 2:22 2.Jelínek(SILVINI) 2:33 3.Bárta(Jafiduto)

Výsledky ženy:1.Běhounková(Cross)2:44 2.Šefcová(Kostka)2:48 3.Zvárová 3:06

Milanova úvodní strana

ABB Cup 33km/895m

Bajkerské jablonecké Ábébéčko se jelo za sobotního pěkného počasí. Je to hodnotný závod, škoda jen, že se nám ho nepodařilo zařadit do krosového poháru.

Profil trati není lehký, ale přesto tu jede i řada hobíků, se kterými si člověk povídá celou cestu. Pravda, někteří sice při předjíždění zvažovali, zda není na čase dělat jiný sport-nejčastěji jmenovali šachy, rybaření a podobně, ale nakonec se do cíle dostali všichni.

Z koloběžkářů nečekaně tentokrát byli nejlepší Jelen(2:02) a Kačka Běhounková(2:06). Volnou nohou jsme si to tréninkově užili, neboť zítra jedeme na 50km Bezděz. Tak Karle a spol, snad od příště už začnete jezdit. Nemám koloběžku do terénu (nejčastější výmluva) je stejná výmluva, jako že nemám běžky, tak proto na nich nejezdím…

Milan

Milanova úvodní strana

Autor 50km Český Ráj

První závod Českého koloběžkového krosového poháru v terénu se uskutečnil uplynulý víkend, navzdory předpovědím naštěstí nepršelo a bylo teplo.

Na startu se sešla necelá necelá desítka koloběžkářů. Zato bajkerů, pro který je tento závod primárně určen byla více jak tisícovka. Trať vede nenáročným krásným terénem v Českém Ráji z převýšením necelých 800m mixem po asfaltových a lesních či prašných cestách. Po startu se chvíli jede v „prvomájovém“ průvodu, který se však v prvním stoupáním začne trhat. Na silnicích jsou částečné uzavírky, takže se dá jet docela rychle. Technický problém přibrzděného kola mi pomáhal pár minut před startem řešit Míla Bárta, doufal jsem, že se to nějak rozjede a že to nebude vadit.

Bajkeři byli opět ve sjezdech dosti překvapení, neboť rychlost několikrát šla přes 70km/h a to neměli šanci…. Rovněž i v kopcích hlavně ke konci jsme „sbírali“ jednoho za druhým, škoda jen, že to nebylo delší. Na oplátku nás zase stahovali pochopitelně na rovinách.

Po 15km si říkám, kde ta Kačka je, že jí nemůžeme dojet, ta to musela napálit… Ale pak už jí zahlédnu a kousek jedu s ní. Za to Láďu Bartůňka, co mne u hradu Kost v kopci nesportovně atleticky předběhl, nemůžu dorazit. Na trati je jedna větší občervstvovačka a pak už je to brnkačka až do cíle. Více jak 400 bajkerů jsem nechal za sebou, což si myslím není až tak špatné.

Myslím si ale, že vzhledem k výši startovného (600) mohli udělat vyhlášení prvních třech kolobkářů a ne jenom vítěze. V časomíře měli taky docela pěkný guláš (nejen u nás), protože jsme ve výsledkách někteří dokonce nebyli a naopak byl mezi námi i kolař, takže jsme to museli ve výsledkové listině napravovat. Jinak samotný závod moc pěkný…

Milan

Výsledky :

muži(kat.18-smrt ):1. Bartůněk Láďa(Ultima)  2:19

2. Jelínek Milan(SILVINI) 2:22

3. Bartůněk Jan :2.26

4. Bárta Míla 2:27

5. Krchňák K. 2.32

6. Šarkovský P. 2:45

7. Kaláb 3:30

ženy :  1.Běhounková Kateřina  2:34

Příští kolo ČKKP se koná 22.5.2016 Author 50 Bezděz

Milanova úvodní strana

Nordenskioldsloppet  200km klasicky-14h:36min

Do minulého víkendu (10.4) jsem si nedovedl představit, že bych někdy jel 100km soupaž. Teď už ano,a to dokonce dvakrát tolik.Nakonec je to stejně všechno jen o tom, jak si to člověk srovná v hlavě.

Když si začal šéf SILVINI MADSHUS TEAMU Marek Pazderský pohrávat s myšlenkou, zda se nevydat do Švédska na nejdelší závod světa na běžkách, raději jsem se přihlásil mezi prvními, protože u tohohle podniku nemohu přeci chybět. Tento závod se jel naposledy před více než 100léty na dřevěných přes 2metry dlouhých těžkých lyžích mezi městy Jokkmok a Kvikkjokk, které leží těsně za polárním kruhem. Tuto tradici letos po létech obnovují borci Rikard Tynell z bratry Auklandovými.

Nakonec  nás z týmu SILVINI vyráží osm, povoleny máme na osobu maximálně 3 páry lyží a 2 páry holí. Z Prahy letíme přes Stokholm  do Lulea a odtud autem necelých 200km do Jokkmoku, kde máme pronajatý dům.

Ráno vyrážíme tréninkově do stopy, ve které to díky oteplení vůbec nejede. Hurá na oběd a navečer pro startovní čísla. Malým zklamáním pro nás je, že závod je nepatrně zkrácen na 200km,ale naštěstí o to trošku více kopců, celkem jen asi 1350m. Den před závodem si jedeme vyzkoušet pár kilometrů po startu na  jezeře. Po příjezdu domů laborujeme z mazáním lyží, většina z nás nakonec volí lyže z parafínem na hladko (bez stoupacích vosků) s tím, že kdyby bylo nejhůř a odešly ruce, tak se něco na odraz přimázne.Máme také možnost mít na třech místech na trati v igelitovém pytli věci na případné převlečení.

V den závodu vstáváme ve 4hodiny a v pět  se odjíždí 20km na start. Tady pokládáme nejdříve lyže do stopy a přebytečných 30 deka kvapně odkládáme do nedalekého lesíka. V 6hodin je výstřelem  zahájen na jezeře start a hurá do stop, které se bohužel krátce po startu smrsknou na pouhé dvě.Teď po ránu při teplotě mínus 3stupně to zrovna pěkně jede, ale předjíždění mimo stopu je vysilující až nemožné. Je to docela škoda,zvláště když má člověk v obou stopách dva vláčky jedoucí stejnou rychlostí.Pole se z přibývajícími kilometry začíná konečně pozvolna natahovat. Asi 40km jedu se Švédkou (Fia Jobs), která má s sebou po celou dobu mužského vodiče (a není to jediná žena), tak mne jen napadá, jestli to je ještě vůbec dovolené? V úzkém pruhu mezi stopami je spíš výjimečně vidět, že někdo bruslil,ale spíš se utěšuju, že to byl jen někdo z doprovodu a né ze závodníků. Opak je ale pravdou, jak mi potvrzují kolegové z týmu jedoucí kdesi vepředu. Před blížícím se sjezdem zrychluji, abych se pokud možno seveřanům trochu vzdálil, nehodlám se od nich nechat vybržďovat ve sjezdech. Jedou jak Joudové, místo toho, aby jeli ve stopě šusem, roztáhnou doširoka ruce a jednou nohou zeširoka pluží, jako kdyby na tom stáli prvně. Pestrá občerstvovačka, něco do sebe a hurá dále. Čtvrtina trati 50km, čas 2:42, takhle mi to na výletě nejelo, ani nepamatuju. Jenže vychází sluníčko a stopa se najednou velmi zpomaluje. Trať závodu vede z velké části oběma směry, takže se na dvoustopé trati napřímo potkáváme. Je to docela nezvyklý zážitek,když se proti od otočky na 82km blíží vláček,ve kterém je Dahl, Auklandi, Fjeld, Brink, Otoson, Impola, Tynell atd. Asi jen v minutovém odstupu k mému úžasu jede Brita Norgren a chvíli za ní už z velké dálky nepřehlédnutelná zelenočernobílá kombinéza Máry Pazderského ze SILVINI MADSHUS TEAMU,který to kulí jak o život. V delších odstupech následují další už značně roztrhané mini skupinky závodníků. Občervstvovačky jsou po 10až 15km a nemá cenu vynechávat ani jedinou, zvláště když tam mají ty úžasně dobré borůvkové polívky a jiné dobroty. V polovině trati na 100km jsem pod 6hodin, tak snad nakonec nebudu poslední, když už je tu jen jedna kategorie 18až smrt. Na 120km přichází krizička, příští občerstvení je totiž nezvykle o něco dál. Navíc už mám hodně vody v botech, no nic , musím přezutí ještě o 40km odložit, nohy se při soupaži moc nehýbou a v tom mokru a chladu pěkně zdřevěněly. Na 150km v pohodě pod deset hodin mě jen na vteřinu napadne, jestli to mám těsně před důchodem zapotřebí-ale v příští vteřině přijde ujištění, že samozřejmě že mám… Jedu si chvílemi i dlouho sám, je to až nezvyklé na závodě, člověk se otočí a v dohledu nikde nikdo. Jen kolem ta pěkná Laponská příroda-prořídlé lesíky, jezera a v dáli větší hory, sem tam sobíci. Hůlky se hrozně boří a jelikož na nich nejsou velké košíčky, tak se nedá pořádně odrážet a navíc každým odpichem hrozí zlomení holí. Kdo jede teď klasiku, tak je na tom teď líp, nemusí se totiž tak razantně odrážet. Konečně je tu 160km a s tím i konečně výměna ponožek i bot a také těstoviny s masem-rozhodně těch 20minut za to stálo. Přezouvat se ale jen na sněhu, kde nic není, to je na pohled asi pěkná komedie, válím se po zemi jak pes, který se točí za ocasem. Nechávám zde i ledvinku z gelama a bidonem, kterého jsem se ani nedotkl-úplně zbytečná zátěž. A pak hurá dál po nekonečném jezeru, jediným doprovodným zvukem je monotóní odraz holí a cíl se přibližuje najednou nějak pomaleji. Hlavně aby nezůstal hrot z hole v ledu, to bych mohl jít rovnou na vlak. Občas mám podezření,jestli mi náhodou nechtějí kosti prostřelit v lokti skrze kombinézu ven,musí to být pěkný nápor na tento aparát. Z jezera přes pár minikopečků kolem sobí farmy a už je tady Jokkmok a posledních 12km na tratích, které známe z tréninku. Zákruty a osmičky v lese jsou si některé natolik  podobné, že mám podezření, jestli je už nejedu podruhé. Ještě se sehnu pro talisman u cesty v podobě swixáckého červeného kulíška Santander, kterého zde asi odhodil Aukland a upaluju kolem jezera do nedalekého cíle ještě za světla. Konečně v cíli za 14:36 mi někdo odepne lyže a odjíždím do nedaleké sokolovny. Ještě zaslechnu, že z mužů vyhrál Dahl před Auklandem a Fjeldem, z žen Lina Korsgren před Britou Norgren. Tady už potkávám svoje mladší kolegy mají také evidentně opravdovou radost, že „strejda“dojel do cíle. Únava přeci jenom nějaká je a tak už se raději ani neptám, jestli se náhodou nechtějí jet „vyjet“ a jdu se konečně nacpat normálním jídlem. Medaili, kterou dostává každý, kdo přijede v limitu stanoveném pořadatelem do 21hodin dostalo nakonec všech nás osm a jednotlivé závodníky bylo možné sledovat on-line na netu. Já osobně bych jí dal všem, kteří to ujedou.

Druhý den ráno se kupodivu většina nejde projet, a tak jedeme jenom ve třech od cíle v protisměru po jezerech asi 20km v krásném počasí, langsam, parádička.Večer zhodnocení akce a druhý den už po obědě na Ruzyni a směr domov.

Průběh - 50km(2:42), 70km(3:50), 100km(5:54), 150km(9:56), 200km(14:36)

Milan Jelínek

Další informace o celé akci možno dohledat na: www.redbullnordenskioldsloppet.se

Zážitky dalšího člena týmu Marka Pazderského (čas 9:57:33): http://www.silvinimadshusteam.com

Milanova úvodní strana

SALZKAMMERGUT 9.7 2016 (na koloběžce-211km,119km,76km ,60km)

 

Milanova úvodní strana

Toblach-Cortina 50km

Už cestou je vidět, že letos i zde nebude tolik sněhu, jak je zde obvyklé. Čtvrteční příjezd na hotýlek, ubytování a hurá do stopy - po necelých 9-ti hodinách v autě je to hezké protažení. Další den testování lyží a trénink. Večerní sněžení vůbec nebylo v předpovědi počasí a trošku nám to nasadilo brouka do hlavy, jakže nám bude fungovat máza zvláště, když ani po nočním sněžení neupravovali znova tratě... Z 18-ti lidí od nás se jen 7 rozhodlo pro mazání stoupacími vosky. Trať totiž byla zkrácena na 32km, což zase není taková délka, kterou by člověk nemohl ujet na hladkých lyžích. Ráno na startu jsme si stoupli hned vedle burácející reprobedny, což nebyla úplně nejšťastnější volba. Start byl skoro o 15km jinde než cíl a trať vedla částečně i po závodní trati, kde pár úseků trošku připomínalo Mísečky. Cíl byl (pro mne) časově vzdálen 2hodiny, což sice není žádná sláva, ale (vzhledem k tomu,že to nebyl ani nejrychlejší sníh) ani úplná turistika. V cíli občerstvení a jdeme se vyjet na 25km do kopců směrem ke Cortině, kde vede původní trať. Okolí je tu nádherné, v průhledu jsou vidět třítisícovky Tre Cime a další. Cesta je upravená rolbou a vede přez sedlo po bývalé železniční trati tunely a mosty nad strmou soutěskou. Teď už jsem si jistý, že alespoň pro mne, co se týče exteriérů, je toto nejhezčí trať závodu, kterou jsem kdy jel. To už jsem trochu ostatně tušil už v létě, když jsme v tom 22% kopci na Tre Cime funěli s koloběžkama a plícema na řídítkách. Je to tu parádní a není divu, že tu člověk potká tolik Čechů, kteří sem jezdí na dovolenou.

Milan

 Připojujeme další možné cesty, kde najít zajímavosti a výsledky o tomto závodě:

www.suedtirol.info/cs

www.ceskatelevize.cz/sport

www.silvinimadshusteam.com

Fotoreportáž od Milana:

Milanova úvodní strana

Koloběžkáři na BOBOLOPPETU 2016

Dne 5.2 se jel z Bedřichova již 5.ročník běžeckého závodu. Původní trasa 90km byla  zkrácena jen o 6km a jelo se za  velmi dobrých sněhových podmínek na bezvadně upravených trasách. Start je volný od 8-10hodin, avšak cíl je limitován 18-tou hodinou a trasa závodu dle tradice není značena. Vzhledem k tomu, že ranní teplota byla kolem nuly a přes den bylo avízováno oteplení, bylo tentokrát výhodnější vyjet co nejdříve. To se mi ale nechtělo mít všechny vlčáky za zádama a za chvíli se nechat předjíždět, takže jsem vyrazil až chvíli před devátou. Vlhkost ve sněhu způsobila, že to moc nejelo, takže to bylo letos náročnější na nejen na ruce ale i na čas. Hlavou mi bleskne, ještě že nejel Karel K., který neměl letos nic najeto... Kolegové koloběžkáři Miloš D. a Michal K. vyrazili půlhodiny přede mnou a protože na trase byly místa, kde jsme se v protisměru míjeli, tak jsem viděl, že je neustále nepatrně sjíždím. Před Václavíkovou Studánkou Miloš Michalovi "cuknul" z jedním "silviňákem" (a takhle společně dojeli až do cíle). Tady jsem také potkal mohutně zdravícího Lojzu Onderku, který se za mě pověsil (to jsem nevěděl) a za chvíli jsem za sebou zaslechl něco o "brutálním tempu", kterému se nedá stačit. Na Jizerce čajík a už se pádí po viditelně dlouhých rovinách ke Smědavě a dále táhlými úseky ke Smrku a zpět. Táhlý kopec na Knajpu je v pohodě, ale za to z Rozmezí na Kristianov to nejede, i když tomu pomáhám silně holemi. Turisté celkem v pohodě tolerantně uhýbají, akorát občas se najde "strakáč" který má za sebou 5km od auta a má potřebu dokazovat, že je rychlejší než my závodníci. Já si jedu celou cestu svoje pohodové tempo, což mě nakonec stačí na třetí veteránské místo. V cíli tradičně dobroty a čajík a večer hurá na vyhlášení do restaurace Dolina.
3.veterán JELEN 6:17  ,Miloš Dvořák 6:27 ,Michal Kulka 6:41 ,Roman Krchňák 6:57 ,Míla Bárta DNF.

Milanova úvodní strana