Milanova úvodní strana

Hlavním cílem bylo doprovodit a podpořit 6členný tým koloběžkářů, kteří se rozhodli jet všechny etapy Tour de France, celkem 3477 km, jako cyklisté, ovšem s jednodenním předstihem. Tým tvoří Václav Liška, Jan Vlášek, Jarda Odvárka, Michal Kulka,  Alpo Kussisto a René Koning. Smekám před nimi, je to první závod svého druhu a takovým už zůstane, i když budou časy nebo délka etap možná překonány. Náš 3členný tým tvoří Milan Jelínek, Václav Jůn a Pepe Kvita, doprovodné vozidlo a catering má na starosti Zdeněk Černý. Míříme ke startu čtrnácté etapy ze Saint-Pourcain-sur-Sioule  do Lyonu. Etapa  měří 191 km. Čekáme na ostatní koloběžkáře na jejím 50. kilometru, nervózně jezdíme sem a tam, než se konečně objeví šestice blížících se  postav ve žlutých dresech jedoucích ve vláčku. Uvítání probíhá téměř za jízdy. Chvíli za nimi přijíždí Josef Zimovčák, již tradičně na historickém(!) kole, doprovázen početnou skupinou cyklistů. Chtějí nám ujet a tak na sebe s  Alpem mrkneme a je jasné, že je musíme trošku potrápit.

Během cesty máme spoustu času zjistit, jak celý tým funguje. Kluci mají na střídačku různé zdravotní problémy, ale nemluví o tom! Puchýře, křeče atd. jsou na denním pořádku. Podpůrný tým zajišťuje klukům skvělý servis v doplňování vody a vaření jídel. V každém stoupání do Lyonu parkují karavany, kde posedávají celé rodiny. Náš průjezd je impulsem k tomu, aby nás všichni povzbuzovali, tleskali, přáli šťastnou cestu. Silnice jsou v dobrém stavu, hrubší asfalt s větším množstvím štěrku snadněji odolává vysokým teplotám. Teploty se blíží ke 40°C, ale nějak to v té euforii člověk nevnímá. Náš mini tým je na tom psychicky velmi dobře, protože my jsme v podstatě přijeli na výlet. Proto si můžeme s  koloběžkářskou legendou Alpem (držitel svět. rekordu na 12h+24h) a Reném dovolit během etap jezdit i poněkud ostřeji. Dosahujeme hodinového průměru přes 22 km a z kopce upalujeme k 80 km/hod. Posledních 20 km 14. etapy vede Lyonem, městem s velmi silným provozem. Naštěstí je ve Francii cyklista respektovanou součástí silničního provozu, takže přes semafory projíždíme bez komplikací, a to i když (náhodou) jedeme na červenou. I z projíždějících aut zaznívá povzbuzování. Konečně dorážíme k cíli poblíž stadionu a  přesouváme se o dalších 20 km dále do tělocvičny v Givors, kde máme zajištěno ubytování. Doprovodný tým vaří téměř do půlnoci.

Budíček je už ve 4:30, čeká na nás totiž nejdelší etapa, a to velmi náročných  242,5 km. Závěrečných 23 km s průměrným stoupáním 7,5% končí na hoře Mont Ventoux. Ráno vyrážíme na start se zpožděním. Trasa Tour je bezvadně označena žlutými šipkami, takže se dá jet i bez mapy, šipky ale instalují je až od 10. hodiny dopoledne. Do té doby si musíme poradit sami. Po průjezdu pelotonu zmizí šipky jako suvenýry. Grafický profil trati vypadá snadněji, než jakým  ve skutečnosti je. Navenek je to pohoda, výlet na koloběžce, slunečnicová a levandulová pole, v dáli občas profičí rychlovlak TGV. René s Alpem si berou do batohu proviant a jedou napřed, aby vyjednali povolení pro doprovodná vozidla do 18. hodiny. Celý kopec už je obsypaný karavany a policie reguluje dopravu. Já jedu s týmem asi hodinu vpředu, ale jelikož s sebou nemám náhradní oblečení, vyhlížím v půli kopce na Ventoux nějaký český karavan, kde bych v křesle na ostatní kluky mohl počkat. Atmosféra kolem cesty je fantastická, ve francouzské televizi proběhla o koloběžkářích reportáž, skandování a plácání po zádech nebere konce. Stmívá se a tak nasazujeme čelovky a šineme si to pomalu vzhůru mezi kamiony jedoucími stejným směrem. Kamiony si vynucují průjezd mezi opilými diváky neustálým troubením klaksonů. Stále také potkáváme strážce, kteří dohlíží na silnici, aby byla průjezdná. Všude ohlušující řev různé muziky. Náhle se však blížíme k velké diskotéce, která probíhá i na silnici. Jakmile nás její návštěvníci zahlédnou, vřava se stupňuje. Vlítnu do zdánlivě neprostupného davu a kluci za mnou. Zdivočelý dav nás polévá alkoholem, povzbuzuje plácáním, řevem a vyplivne nás o kus dál. Už teď vím, že to pro mne bude jeden z nejsilnějších zážitků z Tour. Zato řidič doprovodného vozidla již takové nadšení nesdílí. Titíž lidé mu ohýbají stěrače, rozhoupávají auto a mlátí do něj. Zkrátka projíždět davem, který je v alko-drogovém opojení, není žádná legrace, ale i tohle patří k Tour. Stoupáme dál k vrcholu, už je zde nepřetržitá fronta kamionů. Naše doprovodné auto zůstává 2 km pod vrcholem a řidič jde s námi pěšky. Na vrcholu Mount Ventoux jsme hodinu po půlnoci, na tacháku 255 km, teplota 12°C. Unaveni a šťastni ještě v noci mizíme z tohoto rušného kopce obsypaného desítkami tisíc lidí, kteří přijeli povzbudit účastníky závodu. Dopoledne se vracíme asi do poloviny této nejdelší etapy, abychom viděli největší cyklistickou událost planety. Chvíli po průjezdu cyklistického pelotonu, který kolem nás prosviští, je obnoven normální provoz, který se do té doby musel podřídit závodu. Najednou bublina splaskla, až člověka skoro zklamaně napadlo - tak tohle byla slavná Tour de France?

Každopádně jsem rád, že jsem se mohl účastnit tohoto mimořádného projektu, kterým byla neopakovatelná, v pořadí stá, Tour de France.

Je pro mne trochu zavazující, že jsem se v roce 2013 nečekaně stal Mistrem ČR v kategorii veteránů v naší nejvyšší koloběžkářské soutěži a získal zlatý pohár. Před letošním Mistrovstvím světa na koloběžce 2014 tudíž nezbývá, než se důkladně připravit. Čeká mě řada nejrůznějších závodů. Nejdříve to bude 90 km na běžkách po Jizerských horách a pak už koloběžkářské závody jako je přejezd republiky napříč 360 km za 24 hodin, etapové závody na území Česka a Německa, 12hodinovka opakovaně přes Ještěd a mnohé další. Snad zbyde i trochu času na zdolávání čtyřtisícových vrcholů v Alpách, kterých mám na kontě  už čtyři desítky.

PS:Pokud  máš  pocit,  že  umíráš, zbývá  Ti  ještě  50%  energie.  Porážka  neexistuje, můžeme  jen  na chvíli  zastavit. Není  důležité  zúčastnit se,  ale  vyhrát.

Milan  Jelínek

Milanova úvodní strana

Hodkovice - Labská bouda a zpět

 Dlouho dopředu avizovaný koloběžkářský výlet na Labskou boudu byl nakonec za krásného počasí a slabé účasti. Většina koloběžkářů měla omluvitelné důvody, proč nejet (údajné různé nemoci, kurděje, slabá účast ostatních, mračící se manželka, celozávodní dovolená apod). Nakonec jsme vyráželi z Michalem Vrbou a dvěma cyklistama směr Jilemnice a pak nahoru přez Mísečky.

Počasí bylo ideální, teplota až ke 20 stupňům a cestou bylo vidět ještě hodně hub. Trasa na Labskou má asi 75km a 2000 převýšení, takže nahoře jsem byl pod pět hodin. Mezi Vrbatovou boudou a Mísečkama mi ve sjezdu díky nedokonale udělanému ráfku od REMERXU (od koho jiného) praskla podélně duše, což bylo v tu chvíli neopravitelné. Takže jsem si musel na zbytek cesty přivolat taxíka.

Už se těším,že výlet někdy zopakujem....

Milan

Milanova úvodní strana

Pár poznatků z 12 hodinovky

Milan

Milanova úvodní strana

Praktická zkouška držáků z dílny Pavla Legáta na zadní kolo 28"

Dnes jsme byli s Michalem Trojanem na vyjížďce do Německa. Hlavní účel byl vyzkoušet prodlouženého Kickbajka na 28" zadní kolo jak ve strmých sjezdech při vysokých rychlostech, tak i ve výjezdech do 17%. Jízdu 117km s převýšením skoro 2km jsme jeli průměrem přes 19km/h.

Stoupání a rychlost ve sjezdech-Ještěd 11% (75km/h),Starý Dub 12%,Trávníček 12%,Jílové u Hodkovic 16%,Rozstání 9% (77km/h), Lückendorf u Oybinu 17% (80km/h).

Od prvního nasazení adaptérů předevčírem půl hodiny před závodem v Pardubicích mi připadalo, že velké kolo mám vzadu odjakživa. Pochopitelně jsem si předělal špalíky na zadní brzdě. Průhyb je zanedbatelný, ve sjezdech i při vysokých rychlostech drží stopu a v zatáčkách je zadek rozhodně bezpečnější (neposkakuje) než 20" kolo. Kola 28" jsem měl obě plášťová-Shimano (Michelin)+nový Kickbike(moc nejel), takže při galuskách na Mavikách se rychlost ve sjezdech ještě zvýší.
Celkově bych ale řekl, že výjezdy nad 7% se zadním kolem 28" přestávají být výhodou. Pocitově se ale zdá, že "to jede líp". Ovšem musím dát za pravdu Richardovi Jislovi, který mi před časem říkal, že holanďani při svých zkouškách říkali, že "to jede líp" jen při určitých rychlostech. Mně se jevila jízda mírně rychlejší zejména při rychlostech 25-35 km/h na rovině při 0-1% sklonu. Ještě to vyzkouším s galuskovými normálními i karbonovými koly v konfrontaci z novou Kostkou 28"+28" , kterou budu mít snad do týdne.
Jinak držáky jsou pěkné, milovníci nižších nášlapů musí s výrobcem probrat výšku.

Závěr: Musím říct, že jsem čekal větší rozdíl mezi zadním kolem 20" a 28". V kopcích tomu ještě moc nepomáhá váha držáků a velkého kola, avšak z kopce 12% jsem schopen jet rychleji než na 20" zadním kole. Ale jinak celková spokojenost - za málo peněz hodně muziky, výrobce je třeba pochválit. (P.Legát+A.Onderka?)

zdraví  Milan Jelínek

Milanova úvodní strana

Na výstavě FOR BIKES 30.3.2014, u stánku koloběžek Kostka, Milana oslovil prototyp s oběma koly 28" natolik, že se na místě dohodl s Markem Kostkou, aby mu takový také postavil.

Tak až budete Milana v příštích měsících potkávat na zdejších silnicích, pozorně si povšimněte jeho koloběžky. Je možné, že již testuje onen speciál.

My jsme jej projížděli také a zdál se nám lehce neohrabaný. Zaujal nás spíše nový RACER PRO, který má vlastnosti závodního speciálu.

Nuž pravidelným tréninkem vzhůru k Etapáku, který pořádá Bez pedálů 7. - 11. 5. 2014.

Milanova úvodní strana

V sobotu 22. 3. 2014 se Milan Jelínek s dalšími Bezpedálníky účastnil přejezdu republiky od severu k jihu (360 km).

Vcelku příjemné počasí provázelo účastníky přejezdu republiky od startu až téměř po dobu, kdy se světlo měnilo v šero. Během noční části začaly klimatické podmínky zkoušet morálku koloběžců.

7 hodin jízdy v noci v 5-ti stupních za trvalého ledového deště by jistě odradilo i vorvaně. Milan šel do akce s rizikem zhoršení bolestivého stavu achillovky, která ho trápila již před startem. Během svých 190-ti km, které mu noha dovolila absolvovat, patřil k tahounům celé skupiny a ani v kopcích se nešetřil. Pro člověka, který by se ke skupině připojil na pár kilometrů by se mohlo zdát, že jde o příjemný pohodový výlet ve veselé kumpánovské atmosféře v lehkém nenuceném tempu. (Ještě, že jsem je zavčasu opustil!) Milan dojel do Týnce n. Sázavou a učinil několik zásadních poznatků pro příště (ještě letos?):

- zpřesnit trasu tak, aby se nehledalo auto s jezdci

- pokud více účastníků = více doprovodných aut

- udržování vlastního tempa každého jednotlivce, či skupinky

- nedělat tak časté pauzy

- udělat klouzavý termín startu (cca během až 3 dnů) v závislosti na počasí

Několik údajů z Milanova tachometru:

ujeto celkem                                      190km

čistý čas                                           10h: 29min

+ přestávky                                        2h: 10min

prům.rychlost bez přestávek            18,06 km/h

celkové stoupání                               2 364 m

průměrné stoupání                               3 %

maximální stoupání                            12 %

spotřeba                                            6 225 kcal

Trasa a itinerář

Článek k akci na www.priblizovadla.cz

REPORTÁŽ Václava Jůna

Několik fotografií od Kokořína, kde se k týmu statečných připojil na část trasy i Pavel:

Průběh akce ve fotografiích (zdroj: Facebook Bez pedálů):

Milanova úvodní strana

8. 2. 2014 absolvoval Milan Jelínek běžecký závod BOBOLOPPET v Jizerkách na 75km (zkráceno z 90-ti km kvůli nedostatku sněhu).

Zúčastnilo se 131 lidí včetně dalších tří (kromě Milana) běžců, kteří jezdí v týmu Bez pedálů. Tento podnik se v letošní nepovedené zimě stal nejdelším uskutečněným závodem s nejvyšší účastí.

Milan obsadil výborné 18-té místo a nyní se již plně začíná chystat na nadcházející koloběžkářskou sezónu.

Umístění:

18. Milan Jelínek    4:48 hod.

69. Roman Krchňák    5:59 hod.

90. Michal Trojan (Hodkovice)    6:50 hod.

95. Karel Krchňák    7:06 hod.

www.boboloppet.com