Dupeme pro sebe i pro děti

Na neděli 14.5. byla v plánu Dámská jízda z Hamru na Jezeře. V danou hodinu srazu ve 14 hod na parkovišti to ale na jízdu nevypadalo. Obloha zčernala a začalo bouřit. Prvních pár dupnutí a než se spustil déšť zakotvily jsme v nejbližší restauraci. Venku mokro, v restauraci veselo a chutně a čas utíkal...horké maliny, polívka, pití, promýšlení dalších možných výletů a hodinka a půl je pryč. Pršet  přestalo, jen mokrá silnice zůstala a tak vyrážíme.

První krátká zastávka u Sochorova pomníku. Od loňské prázdninové jízdy se místo změnilo - byly doplněny informační tabule. Dále dupeme za veselých hovorů o všem možném koloběžkovém, rodinném, stravovacím atd... kolem Lanova kopce, Čertovy stěny na křižovatku, kde je další krátká přestávka na vlastní občerstvení:

První třetina z plánovaného okruhu je o něco náročnější, krajina je krásná, ale vlní se potvůrka. To se jeden zadýchá, když se do cesty postaví kopec zrovna, když jsem uprostřed vyprávění a chci ho dokončit. Některé kopce jde některá z nás pěšky, jiná čeká solidárně na ostatní nahoře. Nálada skvělá. Neprší, obloha jak malovaná.

Z Ralska se vydáváme kousek po hlavní silnici, provoz není velký, silnice široká, takže těch pár řidičů, co potkáme nás pohodlně předjíždějí. Po chvilce odbočíme opět mezi lesy a užíváme si asfaltové cesty bez aut krásnou přírodou. Hovor se stáčí i k projektu Kick Italy 2017 a jeho náročnosti a Kick Krokodile. A tak, i když jsme dnes vyrazily o hodinu a půl později a čas běží, dupeme dál, protože každý kilometr se přeci počítá.

Z Hradčan se rozmýšlíme, zda volit cestu přímo do Mimoně, nebo po vedlejších přes Hvězdov. Vzhledem k času vyhrává volba první. Bohužel v jednom místě, na celkem asi nedávno nově vyasfaltované silnici padá Hanka. V prvním okamžiku to nevypadá dobře, ale nakonec z toho je odřená brada a koleno, kouslý ret. Krev neteče a po krátkém odpočinku statečně hlásí, že jedeme dál. A čím to bylo? Těžko říct, jelo se mírně do kopce, ale nový asfalt byl zakončen šikmým malým schůdkem a pak šotolinový kraj. Hanka najela na šotolinu a chtěla se vrátit na asfalt a ten šikmý přechod udělal své...

Okolo nás se všude hodně mračilo a obloha se tvářila, že nás každou chvíli dožene bouřkový mrak a spustí, ale slunce nad námi drželo ochrannou ruku. Z Mimoně jsme jely do Novin pod Ralskem a nevynechaly jsme ani focení u Průrvy Ploučnice. Zmrzlina ve Stráži byla již zavřená, není se čemu divit, když už bylo něco málo po půl osmé. Nicméně dobrou náladu nám toto neubralo, protože když jede společně tolik koloběžkářek, budí celkem pozornost a hlavně sympatických pohledů, dokonce se nám včera jeden návštěvník občerstvení u Ploučnice opakovaně klaněl ;o)

Nedělní jízda byla skvělá. Přiznávám se, že jsem nevěřila, že se nám podaří celých 50km, když se start opozdil. Mimochodem, když jsme se vrátily na parkoviště a Endomondo zahlásilo, že máme každá jinak naměřenou délku trasy a některá o něco méně, místo nakládání koloběžek do aut, jsme se rozjely po parkovišti a Hamru a dokud neuhodila na měřidlech 50, neskončilo se....jezdíme nejen pro sebe, ale tentokrát i pro děti (www.strava.com)

Děkuji za krásné, pohodové a prima odpoledne Lence, Klárce, Pavle, Marcele, Petře, Šárce, Hance (jí i rychlé zahojení odřenin).

Příští neděli se těším opět na viděnou a zvu i další koloběžkářky.

P.S. Holky, DÍKY, že jezdíte a včera jsme jely...jinak bych nejspíše po sobotní organizaci Hodkovického koloběžení, které ač to na první pohled třeba nevypadá, ale vyžaduje mnoho hodin příprav, domlouvání a trpělivosti, trávila čas někde vyčerpaná a bez energie. Po včerejšku jsem OK - dobrá nálada, pohyb v přírodě s prima lidma a pozitivní energie je k nezaplacení!

Šárka