O Vodňanského kapra 2020

Vodňany 2020

Další klání seriálu dlouhého koloběhu proběhlo poprvé ve Vodňanech pod záštitou Milana Kodádka a jeho pekařství, které se postaralo o hlavní ceny a štrůdlové občerstvení. O předpovědi počasí se zmiňovat nebudu, byla známá dlouho dopředu a vyšla. Trať vznikla před rokem při večerním brouzdání v mobilu na mapách na mě najednou vypadl okruh kolem 100 km a slovo dalo slovo, to druhé bylo Otce seriálu Pavla Štorka a na světě byl závod O Vodňanského kapra 2020, který proběhl 15.8. Předsevzetí, že si trasu během toho roku několikrát projedu vzalo za své, takže čtvrteční značení probíhalo na některých místech s mapou a protože byl krásný tropický den, tak jsem trasu našipkoval (šipky jsem dělal poctivě, zejména kvůli sobě, protože jako pořadatel bych asi neměl zabloudit) z koloběžky (vždyť mám celý pátek na zotavenou). A byl jsem rád, protože trasa při nezávodním tempu byla krásná (ze závodu si z ní nepamatuji skoro nic).

Na sobotním startu se nás sešlo krásných 32 závodníků, výletníků, kochačů... se vzácnou návštěvou v podání tria kamarádů z Rakouska (David Pasek, Guido Pfeiffermann, Hannes Stöckl). Na start se postavili i některá esa z rolloligy (Martina Kadlecová, Jindřich Šmíd, Lukáš Hanel, David Seemann...) a těžkého závodu se nezalekli ani kluci jako Pavel Kňákal (1957) a Milan Buňata (1959) a Miloš Dvořák (1969).

Samotný závod z mého stupátka.

Po startu při začínajícím jemném teplém dešti se nás po pár kilometrech drželo pět nebo šest pohromadě. Na 30. km na první občerstvovačce jsem s hrůzou zjistil, že žádná není, následovaly nějaké telefonáty a nakonec se vše vyřešilo a kluci ( Michal Veselský, Aleš Kule a Jindřich Šmíd) jako závodní gentlemani na mě na kopci počkali. Pak vše probíhalo tak, že ve třech jsme ujížděli Jindřichovi do kopce, aby nás pak smáznul z kopce a na rovině. Tento scénář se opakoval do Záblatí, za kterým následovalo roztomilé stoupání, kdy nějakou dobu jedete nahoru a v půli toho nahoru je značka 12% a po nějaké době není značka, ale kopec je tak 20% a pak když to vypadá, že je konec, tak není. Myslím, že tam se naše skupina nadobro rozdělila. Jindra říkal, že mu jeho kolegové z plzeňského týmu (Pešťák s Láďou Provodem) nadávají za pomalé kopce, ale Jindra jako špičkový sprintér do nich časem doroste.

Po těžkých, ale bezpečných stoupáních musí následovat také sjezdy (na mokru nebezpečné), což byl případ tohoto závodu a pro mě to znamenalo dvakrát se seznámit s křovím lemující zatáčky. Od vesnice Smědeč už následovalo více méně (pominu pár kopců) sjezdorovinatá část. To už se mi jelo příjemně a dokonce jsem se přistihl, že si nahlas zpívám „Kdyby byl Bavorov co jsou Vodňany...“, takže největší problém v této části závodu jsem měl s gelem na kterém zůstala průhledná fólie a asi 1 km odolávala.

Do cíle postupně dojížděli další závodníci a většinou spokojeni až na Milana Buňatu (nesedlo mu to).

Vyhlášení proběhlo za průtrže mračen (odborně řečeno izolovaný cumulonimbus).

V ženské kategorii nakonec vyhrála s krásným časem 5:22h Martina Kadlecová, za ní skončila mladá a nadějná Petra Fořtová 5:41h, na třetím místě Andrea Bošková s časem 6:32h a na čtvrtém místě Šárka Štorková 9:15h.

V mužské kategorii druhé místo nakonec utrhl šachový stratég a vynikající vytrvalec Michal Veselský (1.na přejezdu republiky 2020) v čase 4:37h, kousek za ním zůstal Aleš Kule v čase 4:39h a pak už byl nejrychlejší z rakouských kluků Hannes Stöckl 4:48h.

Myslím, že to nakonec dojeli všichni, i když někteří vyhrožovali, že z půlky pojedou vlakem.

Davidovi Seemannovi přeji brzké uzdravení jeho ošoupaného těla.

Sám bych uspořádat závod nezvládl a proto děkuji mé ženě Ivetě, jejímu tátovi Milanovi za štrůdli a hlavní ceny, Matějovi za časomíru, babičce za hlídání a dceři Jasmíně za krásné diplomy.

Za mě to byl moc příjemný závod s příjemnými lidmi.

Po prvním ročníku byl stanoven čas závodu na 4:24h.

Tak příští rok na Vodňanském Kapru II na viděnou.

Výsledky:

Průběžné výsledky SDK po tomto závodě ke stažení zde.

Propozice a další závody Seriálu Dlouhého Koloběhu