O Vodňanského kapra 2021

Kapr II. je mrtev, ať žijí ostatní ryby.  Letošní ročník by spíše zasloužil název něco jako „Pouštní duna, O velkého velblouda, Fata morgána“. Už v páteční  podvečer se ve Vodňanech sešlo velké množství koloběžkářů, kteří se nemohli dočkat sobotního tropického šílenství (koloběžkování).

Velký táta dlouhého koloběhu Pavel Štork ve sportovním areálu na Blanici rozbalil tábor své koloběžkové karavany doprovázené puberťáky a jako živitel vytáhl velkou pánev a hladové krky krmil čerstvými palačinkami. Ostatní koloběžkáři seděli na opačné straně areálu a zakoušeli místní občerstvení. Večer jsem s Tomášem Hájkem a Davidem Paskem probrali možné scénáře možného etapového závodu a byl čas do hajan.

Na sobotním startu se nás nakonec sešlo 38 a z toho pět statečných žen. V 9:15h jsme mohli vyrazit vstříc postupně kruté trase a od začátku pekelnému počasí.

Pohled na muže: Na startu se objevili i velká esa mužského dlouhého koloběhu, kteří byli pasování na stupně vítězů (Karel Cvalín, Leoš Kafka a Václav Obrtlík), další prominou (ani mě nejmenovali). Jedinou nevýhodou této trojice byla neznalost trasy, což se projevilo jejich brzkým zmizením spolu s dalšími blázny. Já se už od začátku mazlil se svými gely a závod mě moc nezajímal a to proto, že jsem se třikrát vracel  pro vypadnutý gel, čtvrtému jeho trápení  ukončilo projíždějící auto. No ale zpět k závodu, takže jsem závod začal rozvážně ze zadních pozic. Před první občerstvovačkou (30km) jsem byl s Honzou Duškem za pěti chrtama, kteří byli v nedohlednu. První z přední skupiny vypadl nezlomný Jindřich Šmíd, kterého jsme míjeli za jeho hromového nadávání a pochodujícího vedle své koloběžky.  Po první občerstvovačce jsme se  s Honzou Duškem  zdvořile rozloučili a já pokračoval do krutého krpálu s myšlenkami, že se na to v tomhle vedru vyprdnu. Krize byla překonána a přišel další pán na holení a tím byl Michal Veselský, který koloběhu dává vše a vizuálně už soutěží s Davidem Seemanem o největšího asketu, no a po Indickém sáduovi byli na řadě dva brněnští draci (Vašek Obrtlík a Boleslav Žemlík) s kterýma jsem společně poobědval na druhé občerstvovačce (57km) a poté jsme se slušně rozloučili a já pokračoval se zprávami z trasy o tom, že Karel Cvalín občerstvením projel už před 15min. a Leoš Kafka se pro jistotu ani nezastavil. S třetím místem jsem vůbec nepočítal, takže spokojenost a ejhle přichází závěrečná převážně sjezdová pětadvacítka a v tom Leoš Kafka, no co se dalo dělat, když to jelo. Tak jsem nenápadně kolem Leoše prosvištěl (myslím, že se trochu lekl), no a to je konec příběhu o Kaprovi a dalších zvířatech, i když na jedno jsem zapomněl a tím je  Karel Cvalín, který při závodech nemá rád lidi a proto jezdí jen první, ale i přes jeho zvláštní povahu klobouk dolů a oficiálně určil rekord trati na 4:24h. Všem ostatním velká gratulace, protože v této výhni projet tuto trasu chce i trochu odvahy.

Pohled na ženy: Něžné pohlaví mělo v tomto nemilosrdném počasí zastoupení pěti hrdinkami, z nichž čtyři projeli celou trasu a Radka Babiánková jako nováček se nakonec rozhodla pro zkrácenou verzi. Milovnice kávy, které se ji na trase nedostalo ujížděla všem do cíle právě kvůli tomuto moku a po 6:38h si ho zaslouženě mohla vychutnat ( asi ledová). Druhá dojela Lucie Plačková trápícího svého muže na k5 a třetí skončila Blanka Hajková, která svému muži definitivně frnkla ( jen při závodě). A celé povídání se uzavře  se čtvrtou závodnici v cíli a to Danou Havlíčkovou, která do cíle dorazila s velkým úsměvem, nadšená a povídá mi, hele na 10 km jsem našla na silnici nějaký gel, tak jsem ho vzala kdyby někomu chyběl.

Díky mé ženě Ivetě za pomoc, také všem od Kodádků a pekařství Kodádek za sponzorství, také klukům od Kicbiku, Tomášovi Hájkovi a pivovaru Rohozec a Vám všem za hezkou akci, která by bez vás nebyla.

Buďte vítáni na závodech „ O vodňanského kapra III. (13.8. 2022)“