O Znojemskou okurku 2018

Rok se sešel s rokem a nastal čas na okurku. V rámci seriálu „ Dlouhého koloběhu“ pod záštitou rodiny Štorkových proběhl „tradiční“ již druhý ročník závodu o Znojemskou okurku. Letošní ročník se odehrál ve známých scenériích pouštního města a okolí s osvěžující teplotou během závodu kolem 33 °C ve stínu, takže nad asfaltem (rozteklým) se teplota pohybovala ke krásným 50 °C. Slunce během závodu na chvíli dokonce zakryly i mraky. Zpočátku proměnlivý vítr do 2 m/s, se v druhé polovině závodu rozfoukal na mírný východní do 5 m/s. Konec meteorologického okénka.

Loňského ročníku se účastnilo 12 statečných závodníků a i letos jsem očekával podobnou účast. Jak se blížil termín závodu, tak se startovní listina plnila a plnila a nakonec se zastavila na čísle 32 a několika dalších jako doprovod. Příjemné překvapení bylo, když se do závodu přihlásila i známá jména z prestižní koloběžkářské Rolloligy - lipenští draci - Onderka, Legát, pardubický Jirka Chmelík, Bo-kolobkový Pepa Kvita, domácí ultimácký Oto Habrdle, no a samozřejmě celá velká partička koloběžců, která objíždí všechny závody dlouhého koloběhu a do Znojma mnozí z nich dorazili po strastiplných cestách našich českých famózních silnicích z velkých vzdáleností (Německo, liberecko, plzeňsko, budějovicko…). Vzhledem k tomu, že se ve Znojmě vyskytuji velmi málo, tak i příprava (trasování ) závodu zůstala na poslední chvíli. Pátek dopoledne vyjíždíme autem na trasu a už se sprejuje. V jedné vesnici, kde se trasa jela v obou směrech jsem po nástřiku šipek poprosil přítelkyni Ivetu, aby mě kontrolovala, jestli ty šipky jsou správně (odsouhlaseno). Vzápětí jsem se jemně zamyslel a říkám „ no tak ta vesnice je celá obráceně“ (bylo velký horko).

Samotný závod začal rozpravou na parkovišti pod hradem. Po té co i všichni opozdilci dorazili, jsme se hromadně přesunuli podél vysušeného Gránického potoka na start (tentokrát se nám nikdo neztratil). Po hromadném startu následoval rozdýchávací kopec na Hradiště, s klasickým trhákem Marčána, ke kterému se přidal Jirka Chmelík. Marčáno, známý bloudil, se hned na prvním kruhovým objezdu zamotal, ale vymotal. Během následujících kilometrů mě předjely významné koloběžkářky Pavla Trojancová a Adéla Sumcová. Hlavou mi proběhlo, jestli je vše v pořádku. V dalším průběhu už vše  probíhalo v kulisách rozpáleného asfaltu, vyprahlých polí a spalujícího slunce. Po prvním velkým sjezdu do Vranova nad Dyjí a následné stojky (prudký kopec) k Vranovskému zámku, kde jsem uprchlé kluky dojel a svým tempem pokračoval dále. Pro Jirku Chmelíka ( odkojeného pardubickou plackou) byly tyto kopce brzdou a tak jsme na čele zůstali s Marčánem sami dva. Na rovinách si mě Marčáno vždy namazal a já to vše musel honit po kopcích. V Uherčicích byla jediná téměř profesionální občerstvovací stanice s výbornou obsluhou Josefa a Lídy Dvořákových, s připravenými melouny, banány, colou, vodou… vtipy, focením. Po rychlém občerstvení jsme se s Marčánem  ještě chvíli střídali ve vedení a teploty stoupaly a nohy těžkly. Při posledním sjezdu v národním parku míjím nezvyklou ceduli upozorňující na hady, ještěrky. Přebíhám u vinice Šobes kamenný chodník a projíždím přes louku a následně houpací most nad Dyjí. Čeká mě poslední stojka z národního parku, naštěstí už jedu nějakou dobu sám a nemusím závěr závodu hrotit, protože teplo na posledním úseku zpět do Znojma je už opravdu kruté. Po dojezdu bodla koupel v Dyji pod přehradou a studená jedenáctka. Postupně dojíždí další závodníci, někteří z posledních sil (následně v křečích vytahováni z řeky - podrobnosti u Aurory), Pavel Štork vypadal jak po přejezdu zeměkoule a byl schopem téměř okamžitě usnout na betonu s hlavou ve výpletu své koloběžky. Asi nejvíce na dno sil si sáhla Pavla Valenová, která po loňském bloudění, letos podlehla vysokým teplotám a její bílá barva v obličeji při dojezdu mluvila za vše. Oto zařídil posezení v hospůdce pod železničním viaduktem, kde proběhlo různým způsobem doplnění poztrácených živin. Příjemné klábosení, přerušené vyhlášením, ukončilo druhý ročník Okurky. Díky všem za účast a za výkony a budu se těšit na Okurce 2019.

P.S. Zajímavostí bylo, že jediné dva úrazy během 100 km závodu se udály na totožném místě (kořen přes cestu) a stejné odřeniny na lokti. Tak chlapi brzké uzdravení.

P.S. Je třeba napsat, že řada významných závodníků dělala gentlemanský doprovod svým partnerkám.

Výsledky:

FOTKY NA RAJČETI