Jako zakončení letošního Seriálu dlouhého koloběhu se 28.9.2019 jel závod Českým středohořím organizovaný Tomášem Lapkou (letos s mým drobným organizačním přispěním).
Před startem se sešlo 18 přihlášek a předpověď počasí nám byla nakloněna, tak se dal čekat nelítostný boj o pořadí v SDK, neboť situace v tabulce bodování byla zamotaná a ve hře bylo i vítězství v celkovém pořadí Seriálu mužů i žen.
Závod jsme tradičně odstartovali pár minut po 9 hodině (zase jsme se zakecaliJ) a bohužel vyjeli do lehkého podzimního deštíku (předpověď opět úplně nevyšlaL).
Naštěstí se počasí rychle začalo umoudřovat a dokonce začalo vykukovat slunce, takže jsme se mohli začít nerušeně kochat krásami sopečných kopečků ve více než profilově příjemné první části závodu.
Tato pohoda však lehce za půlkou (za občerstvovačkou v Mrzlicích) vzala za své a konečně jsme dostali to, pro co jsme si vlastně přijeli a na co nakonec budeme nejvíc vzpomínat.
Druhá polovina závodu se promotává sopečnou pahorkatinou s prudkými sjezdy a prudkými výjezdy (u někoho spíše výšlapyJ). Celá paráda vrcholí poslední čtvrtinou pod Milešovkou, kde dochází síly a řeč drtivé většině startovního poleJ.
Závod se povedl, počasí bylo nakonec koloběžkově ideální, výhledy dechberoucí.
Vítězství z loňska obhájil Miloš Dvořák stíhán Martinem Brožem a Leošem Kafkou. Ženy přivezla do cíle na prvním místě Petra Šimůnková následována dvojicí Marta Kleprlíková a Pavla Valenová.
Na závěr bych všem účastníkům rád poděkoval za krásně strávenou sobotu s neopakovatelnou atmosférou tak, jak jsme v SDK již zvyklí.
Netradičně jsem požádal prvních pět mužů zápolících v posledním závodě SDK o umístění na bedně, aby stručně zhodnotili, jak to každý z nich viděl svým pohledem:
Miloš Dvořák
Poslední závod Seriálu dlouhého koloběhu proběhl v nádherných kulisách našich sopeček. Hned na začátku nás trochu zaskočil déšť, takže se většina trasy jela na mokru (to mám moc rád, zejména ve sjezdech), no a po startu už probíhal klasický scénář, dva mimozemšťani Marčáno a Leoš Kafka zmizeli v nedohlednu a my ostatní jsme si to šmrdlali za nimi. Na této trati jsou parádní adrenalínové křížení s hlavními tahy a většinou z kopce, takže už dlouho před křižovatkou člověk v hlavě vypočítává do jaké mezery se vleze. Krásný závod, výborně zorganizovanej a tímto bych se chtěl omluvit organizátorům a také Marčánovi a Leošovi, že jsem nezůstal na vyhlášení a že jsem na konci musel kluky předjet, protože na zámku Jezeří v Krušných horách byla poslední prohlídka v 16 hod. a já to slíbil rodince.
Martin Brož - Marčáno
100 Km, 1700 m. - aneb „My všichni kluci, co jezdíme ten dlouhej koloběh, chceme Milošův skalp“. Na poslední kolo Seriálu jsem se strašně moc těšil. Za prvé, závodníci, kteří jej absolvovali minulý rok, tuto trať velmi chválili, a to především kvůli krásným výhledům, no a pak teprve se zmínili o těch strašných stoupáních v druhé půlce. No a za druhé, že tento poslední závod má 5 finalistů a tito všichni mají šanci dostat se na stupně vítězů. Neboť se třemi závody vedu celkové pořadí a pokud se podaří zvítězit nad nadupaným Leošem, který v minulém mém neoblíbeném závodě Z ráje do pekla a zpět totálně triumfoval, tak nakonec vyhraji celý letošní Seriál, po čemž samozřejmě moc toužím. Po příjezdu do Třebenic, kde je start, vidím druhého v pořadí Leoše a támhle už vidím stále ještě oficiálně nekorunovaného krále SDK Miloše, který v minulém závodě nedojel a připravil se o celkové umístění. Nicméně je tu taky nebezpečný vítěz z minulého roku Tomáš Drobník a stále se zlepšující Adam Balcar. Takže na start, 321 a pálíme. Já si samozřejmě uvědomuji, že musím odjet hned na začátku, protože jak přijdou v druhé polovině prudká stoupání, tak pro Miloše, Leoše i Tomáše budu příliš snadnou kořistí. Dupnu do toho a všechny kluky nechám za sebou. Trasa je nádherná, nádherný jsou výhledy a vedlejší silnice bez aut. Od 55. kilometru začínají pořádné stoupáky a já si začínám říkat, že už jen 40 km, 30 km, 20 km mě dělí od vítězství. Na skvěle značené trase se mně podaří 2x blbě zamotat, ale to není výmluva, protože přijde 87. kilometr a Miloš nekompromisně v posledním stoupání k Milešovce mě prostě vezme a já na tohle nemám žádnou odpověď. Pokouším se za kopcem ještě zariskovat, ale to se znovu zamotám. Takže nakonec v čase 4 hodiny 28 minut dorážím do cíle, šťasten, že se mně podařilo ten Seriál udolat s tím nejlepším výsledkem, ale na toho Miloše v těch kopcích letos ještě nemám. Jinak závěrem, velmi děkujeme za výborné zázemí, organizaci a nádhernou trasu, ale to už jsme u SDK tak nějak na ten luxus zvyklí :D hihi.
Leoš Kafka
Poslední zářijový víkend proběhl šestý závod ze Seriálu dlouhého koloběhu. Dopředu bylo jasné, že to nebude lehký závod. Jednak kvůli profilu, ale také kvůli malému bodovému rozdílu na prvních pěti místech SDK. V mém případě jsem se, čistě teoreticky, mohl posunout z druhého místa výše, pokud bych porazil Marčána (o dvě místa). Ale také bych se mohl propadnout dolů, třeba pokud bych měl nějakou větší než malou krizi nebo defekt. Z první pětky na startu chyběl akorát Tomáš Brýna. A naopak nechyběl Miloš Dvořák, takže skutečný závod mohl začít. Můj plán byl jednoduchý – v první, rovinatější části uviset Marčána a trochu poodjet Milošovi, a pak v druhé, kopcovité části trochu poodjet Marčánovi a hlavně se nenechat převálcovat Milošem. Teorie pěkná, ale plán úplně nevyšel, takže z toho nakonec bylo třetí místo. Druhé místo patřilo Marčánovi, který teď jezdí výborně, a první místo Milošovi, který jezdí výborně tak nějak dlouhodobě, což mu přeji, i když je to pro ostatní trochu frustrující ;-). Kromě sportovních zážitků si ještě vybavuji perfektní organizaci, kvalitní značení trasy, výživný profil trati, většinou dobrý asfalt, místy skoro žádný asfalt, celkem dobré počasí (až na malou spršku na startu a protivítr ke konci), výborný koláč a kafe v cíli, spoustu tipů na vylepšování koloběžek a hlavně dobrou náladu před startem i po dojezdu. Ve zkratce, další povedený závod SDK. A za rok určitě znovu v Českém středohoří.
Tomáš Drobník
Především je potřeba pochválit Tomáše Hájka a jeho rodinu, kteří se ujali organizace závodu na podtrženou jedničku. Tomáš v samém zápalu organizace vyrazil na trať v pantoflích a musel hned po startu zpět do depa na přezutí. Trať mi přišla snad nejtěžší z celého Seriálu, ale jinak moc pěkná a až na několik málo míst velmi dobře značená. Atmosféra na startu i v cíli byla pohodová jako vždy a tak jen nevím, proč jsem se zase nechal vyhecovat k závodění, když pak člověka mrzí, že si nestihl dosyta vychutnat nádherné výhledy a perfektní občerstvovačku....
Adam Balcar
Hned po příjezdu bylo příjemné přivítání s dobrou náladou, výbornou buchtou a kafíčkem. Z původního azura se na obloze jako předzvěst nastávajícího dramatu objevily temné mraky, ze kterých zároveň se startem i sprchlo a po většinu závodu pak silnice ne a ne uschnout (stejně jako naše pozadí). Hned od prvních sekund se jelo tempem, jako kdyby nás čekalo jen kolečko okolo městečka, a první trojka dle očekávání zmizela hned v dáli, sledovaná Tomášem Drobníkem. Já se držel v další trojce ze které jsem s překvapením postupně ujel a od té doby již jen sledoval Tomáše, který byl ve svém svítícím dresu světýlkem objevujícím se a opět zapadajícím ve vlnách zdejší krajiny a spolu se šipkami na silnici mojí skvělou navigací až do cíle. Krajina byla nádherná a stále se proměňující s vrcholnými okamžiky v podobě špice Milešovky, či pohledu na panorama Krušných hor s pánvemi pod nimi i včetně toho industriálu. Nutno vzpomenout občerstvovačku – ta byla jedním slovem královská. Vedle řady téměř nejetelných kopců tak byla druhým zásadním testem morálu – odolat a chvilku tam neposedět a užít všech připravených dobrot. Byl to další krásný závod na který budu rád vzpomínat a velké díky patří všem, kteří jej připravili.
Ten nejlepší nakonec, Jarin Jaroslav Svoboda dorazil do cíle, cestou pomohl vítězné Pétě opravit defekt.
Fotky od Tomáše Hájka a Marčána.
