Ohlédnutí za závodem „Nejen Středohořím 2020“ aneb 3. ročník „Českým Středohořím“ očima organizátora

Cestou na start závodu se mi hlavou honily různé myšlenky – jestli profil trati není moc náročný, jestli některé sjezdy nejsou moc krkolomné, jestli vyjde počasí a jestli a jestli a jestli ….

Ráno závodu bylo velmi poetické. Mezitím co kopcovatá krajina nad Děčínem byla zalitá ranním sluncem, v údolích bylo „rozlité“ husté mléko. Výjimkou nebylo ani místo startu ve Staré Olešce, kam se postupně sjížděli účastníci i z nečekaně vzdálených koutů republiky. S blížícím se časem startu se mlha postupně rozpouštěla, aby místní malebná krajina ukázala, jak umí s podzimem čarovat.

Na startu stanulo celkem patnáct účastníků v sestavě se třemi ženami a dvanácti muži. V danou chvíli byli v mých očích všichni startující borci, zejména proto, že se rozhodli jet tenhle náročný závod. V danou chvíli asi nikdo kromě mě a místních přesně nevěděl, co je na trati čeká.

Závod byl odstartován v 9:10 velitelského času a závodníci se vydali do prvních stoupání na trati. První polovina závodu se svými dlouhými a prudkými stoupáními a se svými střemhlavými sjezdy do hlubokých údolí byla zjevným sítem závodu.

Se závodníky jsem měl z pozice organizátora jen občasný kontakt v některých styčných bodech závodu, abych povzbudil či tu a tam pořídil nějakou fotografii ze závodu, případně abych pomohl či poradil. Jak to tak bývá, člověk je tvor přemýšlivý a hlavou se mu honí různé myšlenky – dále jen výčet některých střípků a perliček, které se mi při sledování průběhu závodu hlavou honily … Míjel jsem protisměrně Leoše Kafku a najednou mi do hlavy naskočila (ani nevím proč )))) píseň „Machine Gun“ od Jimi Hendrixe … Když jsem viděl jak na do krkolomného sjezdu do Polevska zalehávají na řídítka Miloš Dvořák nebo Pavel Stork, vzpomněl jsem si na citát „Skáču dobře, skáču rád“ z filmu „Anděl na horách“ … Zejména asi proto, že jsem si byl vědom toho, jak dole sjezd končí vysokým retardérem …

Pořadí, ve kterém závodníci dojížděli na občerstvovačku na 66. km nad obcí Polevsko, zůstávalo de facto skoro neměnné až do cíle, v cíli jsme se nedočkali žádných napínavých honiček. V ženské kategorii byla nejrychlejší závodnicí Jana Šindlerová, v mužské kategorii pak Leoš Kafka, s (pro mne) naprosto nepochopitelným časem 4:55 (považte při profilu 111km / 2,0km převýšení). Do cíle dorazili všichni v pořádku, zdraví a spokojení – spokojení s trasou (byť velmi náročnou), s jejím značením (prý jsem to dobře stříknul ))) a zejména s krajinou (která je opravdu kouzelná a s každým výjezdem nabízí nové a vždy jiné výhledy do kraje) … A já byl taky spokojený – zejména proto, že se všem líbilo, že se nikomu nic nestalo, že se nikdo neztratil a zejména proto, že atmosféra závodu byla příjemně komorní a bezva jako vždy … A potvrdil jsem si, že všichni účastníci opravdu jsou borci, protože ten můj výmysl všichni dali! Gratulace všem!

Tomáš Lapka