Z Ráje do Pekla a zpět 2026

Tak máme za sebou další, minimálně desátý ročník.

Že obhájím poslední místo v kategorii mužů, jsem věděl od začátku. A že mě předjedou i nějaké ty
ženy? Ha! Ale ony jezdí Tour de France a já vyjel zase poprvé a pravděpodobně i naposledy.
Alespoň do dalšího Pekla. :)

Ne, vážně – všichni jsou velcí borci. Protože i když jsme trasu za ta léta hodně zkrátili a narovnali,
pořád je to pořádná porce kilometrů. 106,5 km na koloběžce totiž neujede každý...

Poprvé se mi podařilo vystartovat s pelotonem a minimálně prvních sto metrů jsem vedl. Aby se
nestartovalo do protisměru, objížděli jsme sámošku, takže ostatní nevěděli, kudy se jede, a jeli za
mnou. Ale i tak to byl povznášející pocit. Za přejezdem jsem jim zamával a trochu se vydýchal...
A pak jsem jel skoro celou trasu s Pavlem a Matějem. Po zkušenostech z minulých osamělých
ročníků jsem měl s sebou sluchátka a staženou audioknihu Chvála zahálky, ale díky klukům jsem se
k ní ani nedostal.

Byl to vlastně moc fajn pocit – celý den si jen tak jet, nezvedat telefony a povídat si s lidmi, které
mám rád. A navíc se kochat nádherou Českého ráje. Pískovcové skály, údolí, prastaré duby, voda,
slunce... Nádherný den. Radost.

Večírek jsme tentokrát ukončili dřív, alespoň na Malé Skále. Následoval totiž přesun do Klokočí,
kde se zpívalo a kuly se plány na další koloběžkové závody, výlety, expedice...

A taky jsme naživo slyšeli pár postřehů z holčičí výpravy na Tour de France. Všechna děvčata mají
naši velkou úctu – taková porce kilometrů v takových teplotách! To muselo být teprve Peklo.

 Děkuju všem za účast, mojí milé rodině za spolupráci při pořádání a za perfektní servis na občerstvovačkách.

A těším se na další ročník.
Tohle Peklo je totiž docela božské. :)

Jirka Boháč