Z Ráje do Pekla a zpět 6. 9. 2025

Další, už ani nevíme kolikátý ročník „Pekla“ je z námi. Po loňské extrémně těžké a dlouhé trase, která měřila téměř 140 km jsme uznali, že i koloběžkářské peklo má své limity a rozhodli se slevit. A díky iniciativě Pavla Pfeifera a jeho návrhu trasy se to skutečně povedlo a tak závodníci odstartovali do 116, 3 km dlouhé trasy, která však byla skluzná a podle vyjádření závodníků i krásná. Vedla těmi nejkrásnějšími partiemi Českého ráje, závodníci mohli ze všech stran důkladně obdivovat dominantu ráje Trosky, hrad Kost, Humprecht, projet si Pekařovu bránu, vystoupat na Vyskeř, nebo k Frýdštejnu, ochutnat cyklostezku Greenway Jizera, mrknout na Věžický rybník, nebo Klokočské skály. Samozřejmě nechyběl úvodní výjezd na nejvyšší vrchol Českého ráje- Kozákov- po hodince a něco jízdy a vystoupání na vrchol závodníkům navigace ukazovala na vrcholu do cíle rovných 100 km - jak povzbudivé:) Po cestě na závodníky čekaly dvě občerstvovačky, kvůli pomoci s ucházejícím kolem na první z nich se na druhou podpůrný tým dostal pět minut po průjezdu 1. závodníka Martina Kadlece, který v cíli skromně poznamenal, že mu trochu chyběla voda. Na jeho jasném a skvělém vítězství to však nic nezměnilo. Nicméně dodatečně se organizátoři omlouvají.

Do cíle kromě Jirky Ugorného, který měl hned dva defekty dojeli všichni, někteří si dokonce kvůli chybce v navigaci trasu o několik kilometrů natáhli, ale rozhodně nic nevzdali, za což jim patří velká poklona! Hodinu po startu přišlo Jirkovi Boháčovi líto, že se letos ještě neprojel na koloběžce a tak vyrazil na stíhací jízdu. Absence jakéhokoliv tréninku ovšem znamenala, že nikoho nestihl a dokonce se kvůli němu o hodinu zdrželo vyhlašování vítězů a předání cen. Snad mu bude odpuštěno, ale aspoň na vlastní tělo poznal, že trasa by mohla být ještě o fous kratší!

Vyhlášení vítězů a předání cen se nicméně stihlo ještě za světla, večerní posezení bylo zpříjemněno živým videohovorem s borci bojujícími ve Španělsku na Vueltě. Bylo to veselé a povzbuzující pro obě strany. Ta česká připravila pro tu Španělskou pokřik: „Koloběžky, peklo, ráj, Borci tu Vueltu daj!“ Tak snad to trochu vykompenzovalo smutek nad Boříkovým sdělením „co tam blbnete, my tady máme celej sud!“

Posezení se jako klasicky protáhlo do nočních hodin, jen jsme se nakonec přesunuli do tepla, spolu s panem Generálním a kuli plány do budoucna.

Za účast děkujeme všem závodníkům, za pomoc při závodu a na občerstvovačkách Kasie, Ksenii a Zosie a králíkovi Lili, za trasu Pavlovi, a za odstartování závodu historicky nejmladší startérce Aničce (a Matějovi).

A příští rok zase v Ráji na Pekle?! Uvidíme…                                                                                                    Jirka Boháč

Výsledky: