Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

RYCHLÝ KONTAKT:

tel: +420 608 346 903
napište nám

NOVINKY:

arr3Krajem zapadlých vlastenců, aneb z Ráje do pekla a zpět 2019  Krajem zapadlých vlastenců, aneb z Ráje do pekla a zpět 2019   Jirka Boháč pro nás připravil... arr3Výsledky O znojemskou okurku 2019  Výsledky 3. ročníku závodu O znojemskou okurku najdete zde.    ... arr3O znojemskou okurku 2019  Přinášíme vám propozice dalšího závodu Seriálu dlouhého koloběhu O znojemskou okurku.       ... arr3Výsledky Přejezdu republiky 2019  Výsledky Prejezdu jsou zpracovány a vyhodnoceny a vidět je můžete zde.   ... arr3Pár slov před Přejezdem  Slova organizátora Pavla Štorka, která pro vás napsal před svou další bezesnou nocí...... arr3Kompletní propozice pro Přejezd republiky 2019  Propozice Přejezdu republiky 2019 jsou na světě. Najdete je tady.   ... arr3Výsledky - Okolo chalupy o poslední palačinku 2019  Přinášíme vám výsledky dalšího závodu Seriálu dlouhého koloběhu - Okolo chalupy o poslední... arr3První letošní jízda s Jardou Jislem  Krátkou reportáž z první letošní vyjížďky s Jardou Jislem si můžete prohlédnout zde.   ... arr312 hodinovka pohledem Milana Jelínka  Zde si můžete přečíst, jak viděl 12 hodinovku dlouholetý účastník koloběžkových (i jiných) závodů... arr3Hodkovické koloběžení 2019 - 7. ročník  Přinášíme vám výsledky a fotky ze sedmého Hodkovického koloběžení, které se konalo  18.... arr3Jízdy s Jardou Jislem pro rok 2019    Pro tuto sezónu jsme pro vás opět připravili populární vyjížďky s Jardou Jislem, využívajícího... arr3Jízda pro začátečníky 2. 5. 2019. ZDARMA    Letošní jarní jízda pro začátečníky proběhne ve čtvrtek 2.5. od 18 hodin. Konec... arr3Dětská bazarová kola pro rok 2019 jsou připravena ke koupi.  Dětská bazarová kola pro rok 2019 jsou připravena ke koupi. ... arr3Seriál dlouhého koloběhu 2019 - termíny  Seriál dlouhého koloběhu má pro rok 2019 již své termíny. ... arr3Přejezd republiky 2019  Termín Přejezdu republiky 2019 je 12.-14.7.   Cíl bude opět jinde, trasa do třetice a naposled... arr3Koloběžkářská veselice 5.1.2019  I stalo se, že v jedné malé zapadlé hasičárně, v jedné zapadlé vesničce nad Hodkovicemi sešla... arr3Českým středohořím 28. 9. 2018  Přinášíme vám propozice k prvnímu ročníku závodu krásným Českým středohořím. U propozic je také... arr3Výsledky závodu Krajem zapadlých vlastenců aneb z Ráje do pekla a zpět.    Přinášíme výsledky závodu Krajem zapadlých vlastenců aneb Z Ráje do pekla a zpět.... arr3Koloběžkový tábor 2018Jak se dařilo účastníkům letošního putovního tábora na koloběžkách čtěte v Blogu   ... arr3Rozhovory s koloběžkáři  Do zajímavostí jsme přidali rozhovory s našimi zákazníky. Najdete je zde. ... arr3Chcete být také informováni o našich akcích?Vzhledem k mnohým žádostem jsme založili skupinu zájemců, jíž zasíláme informace o našich...

 

 

 

 

 

PROČ NAKUPOVAT U NÁS:

 

* zázemí kamenného obchodu

 

* 13 let na trhu

 

* kvalitní poradenství a servis

 

* výhradní zástupce koloběžek

Kostka pro Liberecký kraj

 

* možnost vyzkoušení koloběžek

na prodejně i v okolí

 

* pozvánky na naše koloběžkové

akce

 

 

INFORMUJEME VÁS:

 

 

 Instagram

 

 

 

videa


07. 08. 2019 | Přejezd republiky

Přejezd republiky 2019 - zápisky účastníků II

 

začátek - předchozí reportáže

 

Marek Plaček

Již mnoho popisů a zážitků z Přejezdu republiky koluje facebookem. Asi budu jedním z posledních a dnes jsem se rozhodl, že se taky podělím o svůj příběh z tohoto vydařeného dálkoplazeckého závodu.Nebudu vás dlouho zdržovat a vezmu to velmi stručně, jak u mě bývá zvykem.
Letošní ročník přejezdu byl zlomový. Jela se naposledy trať z Broumova do Novohradských hor, v práci jsem si na to vyřídil dovolenou a rozhodl jsem se celou trasu absolvovat se svou milovanou ženou Lucií. Ve středu začalo balení věcí, servis morčete, příprava jídla a pití, kontrola stanu apod... Dobrodružství začíná už ve čtvrtek, den před odjezdem. Při cestě do Domova pro seniory, kam jezdíme s Mínuškou na canisterapii, se mi na autě podařilo poškodit olejovou vanu. Nezkoumejte jak, prostě se to stalo. No, byla to docela sranda, když jsem zjistil ono drobné poškození, které mělo na délku asi 10 cm a šířka byla cca 1,5 až 2cm. Příjemná záležitost na úvod závodu, který ještě ani nezačal. No co, zachoval jsem chladnou hlavu a připravil na cestu druhé auto. Pátek ráno a brzké vstávání je bez problémů. Vše už bylo připraveno, rozloučili jsme se s děckama a vyrazili směr Broumov. Cesta rychle utíkala a než jsem se rozkoukal, stáli jsme po necelých 4 hodinách jízdy na benzínce v místě startu. Zde jsme se setkali se závodníky, kteří nechtěli čekat na hromadný odjezd v 9 hodin. Počasí žádnej echt gold, Lucka vyráží svým tempem a já domlouvám jízdu s Vladimírem. Vyrážím na pouť dlouhou cca 325,9 km. Ihned po startu začíná mírné stoupání korunované 11% kopečkem. Letos mám dost naježděno, takže ve stoupání předjíždím první závodníky a zároveň se vzdaluji Vláďovi. V Polici nad Metují se rozhoduji na něj počkat před Penny marketem na parkovišti. I když objel kruháč 2x dokola, nevšimnul si mě a zmizel v dáli. Jsem na to sám. Pokračuji tedy solo a řídím se dle instrukcí a rad z navigace. Cesta krásně utíká a kilometry naskakujou prakticky samy. Pokud to půjde takto, tak bych měl během soboty dorazit do cíle. Pravidelně doplňuji tekutiny a jídlo, které mi má dodat dostatek energie. Po krutých tropech byli všichni rádi za trochu deště a každý účastník si pár kapek náležitě užíval. I já a to už několik hodin. Přijíždím k šikovně umístěné hospůdce hned u silnice. Během chvíle přijíždí i Vladimír. Nevím, jak se dostal za mě, zřejmě bloudil, ale oba jsme byli rádi, že se opět vidíme. Musíme doplnit cukry a hospodu bereme útokem. Kofola do nás teče jako za mlada a zásoby pomalu docházejí. Necháme něco i ostatním a pokračujeme dále směr Novohradské hory. Vladimír má ovšem pod kapotou silnější motor a netrvá to dlouho, když mi opět mizí z dohledu. Zase jedu sám. Doplněné cukry mě nakopnou a jedu jako o život. Přestává pršet, což mi vůbec nevoní. Dokonce vyleze slunce a mně začíná být teplo. Hlinsko. O Hlinsku jsem slyšel vyprávět báje a moc jsem se na něj těšil. Vše byla pravda a každý výškový metr jsem si vychutnával. Ve stoupání předjíždím další slabší kusy na koloběžkách a sleduji pozici. Do prvního kontrolního bodu na zemské hranici mi chybí necelých 40 km. Začínám mít hlad, ale nechci se dlouho zdržovat, tak riskuji a pokračuji dále bez jídla. Asi po deseti kilometrech přichází menší krize. Špatný přísun tekutin a potravy mě donutil zastavit. Doslova žeru abych v pořádku dorazil do dnešního cíle, kterým byl první kontrolní bod a zapíjím to energeťákem. Na chvilku se vzchopím, musím dorazit za každou cenu. Stmívá se a já zapínám silnější světla. Po cestě si zpívám, protože mám strach z divoké zvěře. Asi to pomáhá, protože potkávám jen nějakých 10 zajíců, 2 rodinky divokých prasat, 20 srnek, 3 dospělé jeleny, 5 ožralů a babičku u popelnic na tříděný odpad. Přichází opět krize. Vše mě bolí- nohy, záda, za krkem, usínám za jízdy a marně vyhlížím zemskou hranici. Navigace mi slibuje, že už budu v cíli, tak nemám důvod jí nevěřit a jedu už jen setrvačností. Heuréka, jsem zde. Po více jak 160ti km mě čeká zasloužený odpočinek. Chvíli po mně přijíždí i Lucka, chystáme stan a jdeme si na chvilku odpočinout. Asi po 5,5 hodinách spánku nás čeká druhá polovina a pokud vše půjde hladce, do půlnoci bysme měli dorazit do cíle. Balíme se, dáme rychlou snídani a pokračujeme dále. Po odpočinku mám plno energie, takže Lucce opět ujíždím. Začíná náročná část přejezdu. Kopeček střídá kopec, sjezdy si díky rozbitým silnicím vůbec neužiju a navíc cítím, že na tom nejsem psychicky ani fyzicky moc dobře. Sluneční paprsky mi ubírají mnoho sil a mé tempo rapidně klesá. Do kopců jedu krokem a začínám se sám sebe ptát, proč tohle všechno dělám. Přijíždím do Jihlavy. Hnus, hnus, hnus. Bloudím i s navigací a začínám propadat panice. Za pomoci domorodců se dostávám z centra a upaluju rychle pryč. Opět stoupání střídá další stoupání, k tomu nesnesitelné vedro a přichází další krize. Cítím, že každou chvíli zkolabuji pokud nepojedu chvíli normálně v kuse. Jsem rozhodnutý závod ukončit. Nejsem schopný si už ani sednout a odpočívat jinak než v sedě moc neumím. Přijíždí Lucka, která mě donutí se trochu probrat. Cpe do mě hroznový cukr, banán, párek, džus, Kofolu a na mapy.cz mi ukazuje, jaký kousek už jen chybí. Povzbuzen, nakrmen a napit to tedy ještě zkouším a pokračuju dále. Vyhýbám se Jindřichově Hradci a z posledních sil stoupám k nejvyššímu bodu této části trasy. Už skoro ani nejedu, ale spíš se ploužím. Přehoupnu se přes vrchol a následuje delší sjezd. Od této chvíle až do Třeboně má profil klesající tendenci. Už si opět jízdu užívám a s nadšením přijíždím do centra Třeboně. Modlím se za déšť, to úmorné teplo mě ničí. Závidím těm, kteří si ho užívali pár hodin přede mnou. Nakonec i já mám štěstí a dočkám se kraťoučké přeháňky s krupobitím. Mé tempo už je delší dobu pomalejší a v Třeboni mě opět dojíždí Lucka. Dáme společné foto na náměstí a se zjištěním, že do cíle už nám zbývá nějakých 50 km, pokračuje Lucka podle plánu. Já se ještě potřebuji protáhnout a jedu chvilku za ní. Vidina konce mě žene kupředu a zanedlouho Lucku opět předjíždím. Blíží se tma, pouštím světla na maximum a kontroluji pozici Dobrkovské Lhotky, kde je druhý kontrolní bod. Před desátou hodinou večerní jsem na místě. Sádlo už není, tak se nacpu aspoň banánem, zapiju to vodou a rychle upaluju do cíle. Chybí mi cca 20 km. Jedu za úplné tmy, brněj mě ruce, necítím nohy, opět usínám za jízdy a aspoň že začíná pršet. Za deště se mi obecně lépe jezdí a tak jsem byl rád, že v poslední fázi přejezdu mě bude doprovázet až do cíle. Asi 15 km před autokempem se setkávám s Vladimírem, který byl v cíli dávno přede mnou a musí už jet domů. Nové Hrady a dnes snad poslední bloudění. Ztrácím asi 10 minut, ale to už neřeším. Cedule Autokemp Veveří mi dodal tolik energie, že jedu jako prase po příjezdové cestě díra, nedíra. "Teď odbočte ostře v pravo, dorazili jste do cíle". Ten pocit v cíli a zvláště samotná atmosféra je nepopsatelná. Chvíli po mně přijíždí i Lucka a oba si naplno užíváme pocit vítězství. Zvládli jsme to, objímačka s ostatníma závodníkama je příjemná, obzvláště poté, co jsme se už druhý den nekoupali. Na místě panuje skvělá nálada a každý si s náma sděluje krizová místa na trati, počet zastávek v hospodách, jak se jelo do kopců a z kopců, no zkrátka závod se vším všudy. Všechno to nakonec dobře dopadlo a závod jsme si skvěle užili. A to vše díky skvělým organizátorům a samotným závodníkům a samozřejmě těm co sledovali náš pohyb na online mapě a drželi nám palce. Přesvědčili jsme se na vlastní kůži, že přejet republiku není takový problém a určitě vyrazíme příští rok znovu. Tak přátelé a to je vše z mého krátkého povídání, nenechte si ujít příští ročník, jsem dobrým příkladem, že to zvládne každý. Mějte se fajn a samozřejmě sportu zdar a koloběhu obzvláště.

  

 

Jiří Kabeš

Aneb bylo nebylo a jak to celé začalo..

Ještě před rokem jsem neměl o koloběžkách ani páru. Ano, byli v práci tři blázni z řad mimozemšťanů pohybujících se na divných přibližovadlech, ale těch jsem si pro jistotu nevšímal. A kombinace slov „Přejezd Republiky na koloběžce“ – holý nesmysl a asi jen shluk náhodně vygenerovaných slov špatně poskládaných internetem dohromady. Přece něco takového není možné. Jenže… jednoho dne dostala Ivča (manželka) nápad, že bychom si mohli udělat výlet bez dětí a co si třeba půjčit okolo Lipna koloběžku. No super nápad říkám si, nicméně jsme jeli a nám se to zalíbilo. Druhý den jeden z již zmíněných kolegů bláznů, který již v mých očích po dni na koloběžce přestal být bláznem, položil zákeřnou otázku: “Jaké to bylo??“ Odpověď myšlená napůl vážně napůl ve vtipu: “Až budeš prodávat to svoje vytuněné Gétéčko tak ho koupím“. Za dva dny bylo doma :-) Samozřejmě nastalo domácí vysvětlování na otázky typu: Máme doma malé děti, kdy to využiješ? Na co ti to bude? Zbláznil ses atd… Mimochodem letos jsme pořídili ještě Morče, abychom mohli jezdit spolu :-) :-)

Vlastně ani nevím jak to s přejezdem začalo, najednou jsme se o tom s Vítkem (původní mimozemšťan z práce) bavili jako o jasné věci. Párkrát se společně projeli místo oběda, přihlásili se a najednou přišly předstartovní pokyny. Týden do startu a meteorologové začínají strašit s deštěm. Vzhledem k naší domluvě, že za špatného počasí určitě nejedeme, jsem začal bedlivě sledovat počasí. Nejprve jsem měl obavy, že Vítek přijde s tím, že nejedeme, od úterý jsem doufal, že Vítek přijde, že nejedeme – jeli jsme :-) Ve čtvrtek po příjezdu do Broumova, večeři a pár pivek u místního fotbalového hřiště, kde samozřejmě o nějakých bláznech na koloběžkách nikdo nic netušil, uleháme u Vítkovo kamaráda na zahradě pod pergolou. Do startu pár hodin, zachumlaný ve spacáku sleduji, jestli jsou ještě hvězdy nebo už prší. Hlavou se honily různé myšlenky, ale uklidňuji se „o co jde, vždyť se jednu jen projet na koloběžce“ :-) Usínám dlouho po půlnoci abych ve 4:15 vstával. Já co bytostně nesnáší vstávání a to v jakoukoliv ranní hodinu. Do startu jedem na koloběžce, jsem tuhý a fakt se mi nechce. Na věhlasné Broumovské pumpě vyzvedáváme GPSku, zapisujeme startovní čas a jdeme na to. Z předchozí jízdy autem si pamatuji kopec co nás hned na začátku čekal, ani nevím jak jsme ho vyjeli a najednou se řítíme dolů směr Náchod a já se směji všem kdo říkal, že v 5 bude pršet. Neprší!! V hlavě myšlenky, že když bude opravdu zle, tak se na to vykašleme a někdo pro nás dojede. Nemáme asistenci, nic zařízeného, vlastně ani žádný plán tak co. Že to vzdát nepůjde jsem pochopil v momentě, kdy při první zastávce nám přišla od Ivči sms. “Proč stojíte??“ a následně během dne další zprávy od kolegů z práce a známých, kteří se zřejmě výborně bavili u sledování on-line mapy s pozicí všech závodníků. Mimochodem již dávno prší! V Luži po 100 km dáváme oběd, je nám zima, jídlo nic moc, ale sms zprávy a kofola nám dodávají sílu. Najednou zjišťuji, že se už nejdeme “jen projet“, závodíme. Přejíždíme Hlinsko, a vysvitne sluníčko. Kopce jsou na chvíli zapomenuty, slunce a nádherná krajina nás žene neúnavně ke kontrolnímu bodu. V té době máme v hlavě smělý plán – přece nebudeme vybalovat do mokra a do deště spacáky – jedeme non-stop. Na kontrolním bodě dostáváme radu na dobrou pizzu v Polné. Myslíme si své a držíme se plánu, že si dáme véču v Jihlavě. Přece velké město tam bude možnost na každém rohu. Do Jihlavy se vleču hladový bez sil a sušenku už nechci ani vidět. Je mi zima a prosebně vyhlížím restauraci. Po pár dotazech směrem k domorodcům pochopíme, že na trase žádná není, snad jen kdesi na náměstí.. Zastavujeme u pumpy. Házíme do sebe bagetu, kofolu, sušenky a… a už nechci dál. Koukáme na radar, žene se bouřka s kroupami a tak zbaběle objednáváme první hotel v dosahu. Plán jet non-stop se hroutí. Již nezávodíme, ale chceme dojet :-). Ubytováváme se v hotelu i s koloběžkami na pokoji a v půl 9 jsme v posteli. Nový plán – vstáváme ve 4 a nějak to dojedeme. O půlnoci jsme oba vzhůru, všude ticho jen kapky deště ťukají na parapet. Za chvíli zazní „Jedeme?“ V 1:15 vyrážíme od hotelu. Neprší…Leje!!! Jedeme tichou nocí mimo hlavní silnice, občas leje pak už jen chčije. Koukám na hodinky a představuji si, jak všichni ti, co se dobře bavili u sledování on-line mapy a teď v tichu spí, ráno budou čubrnět, kde už jsme. Za Batelovem nás dojíždí jiný závodník, který jen prohodí „našel jsem tvoje zadní světlo“ poděkuji. Navíc ani jeden z nás nemáme sílu (tímto ještě jednou moc děkuji!!). Jedeme bez přestávky, je mi zima, ale vím, že není cesta zpátky. Konverzace s Vítkem se minimalizovala na jednoslovná hesla v rozmezí několika minut. Litry vody dělají své a můj podřidítkový batoh začíná povolovat a tlačit na přední brzdu – kolo přibržďuje. Jsem rozhodnutý obětovat přední brzdu a dojet. Naštěstí se Vítkovi podaří vše znovu upevnit a jedeme dál. Občas však v náklonech cítím, že to není ono. Je 6:30 vím, že jsem kousek od domova, tam je přece ještě GTčko, ale Ivča ještě spí a kam by dala děti. NE! Morče musí vydržet! Před Lásenicí nesnáším Vítka, jsem mrtvý, hladový, promrzlý a on jede a jede!! (díky že jsi mne táhnul :-) ) Že míjíme rodinu divočáků, nejedeme přes vytoužený Chlum u Třeboně, kde jsem doufal v teplý čaj a snídani na pumpě, že mám hrozný hlad ale mezi Třeboňskými rybníky nechci kvůli zimě zastavit ani na sušenku, si jen matně vybavuji. Až po 8 hodině zastavujeme v Jílovicích – první možnost na doplnění pití a jídla. Na cestě jsme téměř bez zastávky 7 hodin. Kupujeme snídani v podobě makovce a míříme k druhému kontrolnímu bodu. Ten kdo vymyslel, ten….ten měl v ten den asi hodně jmen :-) Metry nepřibývají a já postupně píši domů delší a delší čas dojezdu (Ivča nás má vyzvednout v cíli). Na kontrolním bodě nám neznámý doprovod jiných závodníků bere do cíle naše nesmyslné brašny(díky moc!). Tím je jasné, že Morče dojede! Jako bychom osedlali jiné stroje a posledních 20 km si opravdu užívám. Už zase závodíme! Letíme jak blázni, předjíždíme další závodníky, pořvávám jak smyslů zbavený a před Žárem si se slzami v očích představuji, jak nás za chvíli na hlavní předjede Ivča, že už jsme skoro v cíli a že jsme to prostě dali. Unavený ale strašně šťastný protínáme cíl…. Jen Ivča nikde  Držela se nahlášeného času a my přitom letěli jak rakety..

Celkový čas 30H 11 min a 331 km není nic světoborného, ale ostudu jsme na úvod neudělali. A že je jasné, že to celé nebylo naposledy dokazují nedělní slova mé 3leté dcery: “Mami, táta už zase čumí na koloběžky“

Díky organizátorům, Vítkovi, Ivče a všem co nám fandili – zážitek to byl na celý život…a ano už jsem taky blázen na divným přibližovadle a jsem tomu rád :-)

 

 

 

Martin KolŠubaba Šťastný

Ještě jednou se hlásím z Přejezdu republiky, naposled ;) snad :P

Podělím se o dojmy a nové předsevzetí ;)

Se švagrem, jsme se rozhodli vyzkoušet něco nového, organizovaný dálkový závod, a vyhrát sami nad sebou, což se nám (mě tedy určitě ;) ) podařilo

Plán byl dojet do cíle na jeden zátah. V půli závodů, jsem pomýšlel na pokořeni 24 hodin, vím, že na kdyby se nehraje, ale kdyby :P jsme neměli každý jeden defekt, v dešti a potmě (ideální stav) a velkým zdržováním ve vesnických obchodech, (pokaždé časový masakr), tak by jsme 24h zcela jistě pokořili ;)

V J. Hradci (82 Km do cíle) jsme si dali odpočinek (do té doby jsem byl víceméně fit), ale po pauze jsem už byl troska a dojel s vypětím posledních cil, od Třeboně už zase v neustávajícím dešti. Před startem jsem se vyjádřil, že raději déšť než slunce a čtyřicítky, teď už si svým výrokem nejsem až tak jistý (švára mi to samozřejmě cestou připomněl), vlastně jemu vděčím, že jsem dojel v tomto čase, dělal jsem mu pomyslnou kouli u nohy, dotáhl mně do cíle, Vláďo děkuji ;)

Také jsem vypustil z huby, že už NIKDY více :P nikdy neříkej nikdy :P protože teď sedím v pergole, popíjím kafíčko a přemýšlím co zlepšit, co ''vytunit'' na příští rok.

Řešení je jednoduché, leč pro mně obtížné, přestat se přežírat !!! A zhubnout!!

Sice jsem za 4 roky o 17 kg lehčí a nějakou tu svalovou hmotu jsem určitě nabral, ale 113 Kg je ještě tak o dvacet víc než ...

A teď to mé předsevzetí, snad to konečně vyjde. Do roka a do dne budu mít pod 100 kilo, budu tedy docent :P

celkem se mi daří své předsevzetí plnit, až tedy na to obžerství, hlavně večerní :(

Přestal jsem kouřit, už je to více než 5 let, tři roky nepiju alohol (přes rok ani kapku), letos jsem už splnil svou soukromou výzvu 500km měsíčně, a to celkem s předstihem.

Závěrem ještě chci poděkovat své partnerce <3, že mi trpí a myslím, že i fandí v mé životní proměně, myslím si, že k lepšímu člověku, Leni MILUJI TĚ

Jo aby jsem nezapomněl ;)

Letos, po téměř dvaceti společných létech, si 21.09. řekneme své ANO, před MěU Orlová.

A to je asi přátele vše, použiju vodácký pozdrav, protože ten náš,koloběžkářský se mi nelíbí, ahooooj

 

 

Zdeněk Kocián

FB se mě ptá, co se mi honí hlavou .. upřímně .. nic .. total destrukce :-)

Jeli jsme kolobežkový závod, Přejezd republiky z Broumova do autocampu Veveří v Novohradských horách .. trasu dlouhou 331km jsme s Petra Šimůnková zvládli nonstop za 30 hodin a 17 minut. Nebýt skvělého doprovodu, který se o nás staral fantasticky, nezvládli bychom to ...
Z 30 hodin na trase nám cca 20 hodin propršelo, přes noc zima jako prase, v Batelově defekt předního kola a moje svalové potíže na posledních cca 30km před cílem nás stejně neodradilo překonat se a dokončit závod :-)
Obrovský dík pořadatelům a respekt všem závodníkům ..

 

 

Tomáš Brýna

Už je po dešti...a taky po Přejezdu...a jaký byl?! No přece výborný :-D ale i náročný... nejen porcí kilometrů, ale hlavně litry a litry vody, které na nás byly shůry seslány, díky tomu ale budeme na letošní ,,asi" poslední trasu z Broumova do Novohradských hor dlouho vzpomínat...mnozí z nás, možná i s nějakou tou rýmou :-D gratulace patří všem, kteří se této akce zúčastnili ať už jako jezdci nebo suport, protože všechny nás to stálo hodně sil a nejvíce asi Pavel Štork a Šárka Štorková, kteří jsou toho všeho strůjci...Obrovské díky za to! No a Jirka Fabík ... Díky ti kamaráde, že jsme společně zdolaly celou 327 km dlouhou trasu, nelítostné řidiče, kteří nám chvílemi nechtěli darovat už ani centimetr silnice navíc, kroupy, déšť, mlhu, zimu, krize ( ať už z hladu nebo z přezrání :-)) prasklý blatník, opravený blatník, bolavý nohy, mikrospánky a tak dále a to vše bez podpory, jen s tím co jsme vezli s sebou nebo co benzínky daly v čase 21 hodin a 27 minut. V cíli na nás letos čekalo perfektní zázemí, kde jsme celý den a kus noci sledovali, vyčkávali, tleskali a gratulovali, když se objevil nějaký další blázen, co to dal :-)

PS: Kde jsou moje blatníky :-D :-D

 

 

 

Jaroslav Svoboda

Tak,ahoj kamarádi a přátelé,tak se mi letos opět podařilo překonat naší krásnou zem,jel se Přejezd Republiky z Broumova do Novohradských hor což je ze severu na jih.Poprosil jsem našeho pána na nebesích ať nám drží palce a dovede nás ve zdraví do cíle,jak to vlastně začalo?no být vámi sednu si udělám kávu a bavím se,protože to bude trošinku delší:)

Tak že, jezdím seriál dlouhého koloběhu který pořádá Pavel Štork z Hodkovic,je tam za rok celkem cca 6 jakoby závodů.

Tentokrát se měl jet Přejezd republiky a já už půl roku dopředu v práci nahlásil dovolenou,proč?ono je to se mnou trošinku složité,dělám co je potřeba a nevím kdy kde budu,tak musím dopředu dát vědět,což poslední měsíc před přejezdem jsem dělal velmi pečlivě,na začátku pan vedoucí povídá,kam jedeš?co?tak daleko?na čem? aha tak to asi budeme muset najít nového zaměstnance, a když jsem zdělil že je to 330km tak si klepal na hlavu,že to ani prý není možné,byla docela sranda:)

Ve čtvrtek ráno vyrážím na Poděbrady,jak jinak než na koloběžce,přeci tam nepojedu autem,dorazím na nádraží a koukám který vlak kam jede,hurá čekám a přijíždí můj očekávaný vlak,jenže na tabuli bylo napsáno nástupiště č --- a Bus,nevěděl jsem co to znamená,z reproduktoru se ozval hlas že vlak dál nejede a musím na autobus,no pěkný to nám to pěkně začíná povídám si:)

Nasedám a vyrážíme do Hradce králové,líbilo se mi jak se pan řidič choval k chodcům na přechodu,zastavil a poctivě čekal až starší paní s hůlčičkou překodrcá pomalounku ten přechod,připadalo mi to jak scénka z Herryho Potera:)

Na dálnici jsme potkali dva řidiče kteří pospíchaly a daly si ze zadu pořádnou pusu,obě auta bohužel na odpis,ještě že se nikomu nic nestalo a dalo se to projet,stalo se to cca dvě minuty před námi.

Výhledy z autobusu bili nádherné,prostě krásná je ta naše zem:) V Hradci Králové jdu na vlak a je tam taková krásná průvodčí,zrzavé dlouhé vlasy,veselé oči a zbytek si raději nechám pro sebe:) a povídá co s vámi?vagon na kola nemáme tak půjdete ke mě:) zajímavě a lákavě to znělo,ale nakonec jsme se domluvily a byl jsem v posledním vagonu,nastoupím rozjedeme se a ze záchodu vyjde pán věk cca pět a padesát až šedesát,kouká na koloběžku,pak na mě a povídá,že prý také jezdí na kole a nedokáže si představit jezdit na koloběžce,samozřejmě se snažím mu vše důkladně vysvětlit a nakonec to vypadá že budeme mít dalšího mezi sebou:)

Vystupuji pak až v obci Starkoč a co teď mám čas je cca půl jedenácté a tak na další vlak nenasedám a jedu po silnici do Broumova,přeci tam nebudu už ve dvanáct jen tak sedět:) V Náchodě čtu komentáře od kamarádky Martina Josífek Zelinková že si už teď prý užívám a ona je v práci a tak jak správný kamarád jsem se rozhodl jí pozlobit a poslal jí pár fotek z cukrárny kde zrovna sedím:)

Kamarád Jiří Pilný čte že jsem v náchodě a ptá se jak to že jsem nezavolal když jsem byl v Jaroměři:)upřímně napadlo mě to když jsem byl ve vlaku a koukám na ceduli Jaroměř,ale nakonec se mi nechtělo ho otravovat,má přece plno práce říkám si:), no neměl tak snad příště,musíme se lépe domluvit:)

Koupím pití jídlo a v klidu hurá směr Broumov,jenže za Náchodem jsem to malinko netrefil a hurá do Polska,ještě že mám telefon a tam mapu,jen kdybych to nemusel pořád vytahovat a dívat se do toho,upřímně bylo zajímavější když se člověk ztratí a co teď:)nakonec jsem podle mobilu našel cestu a hurá,nepospíchal jsem a každý kopeček co byl trochu prudčí jsem jel na Janinu,jak se jezdí na Janinu?prostě v klidu pomalounku když to nejde tak ubrat a když už vůbec tak prostě jdete:)to mě naučila kamarádka Janina Jana Hovorková,je v tom fakt dobrá:) v Broumově nakupuji další jídlo a sedím když kde se bere starý traktor a vypadá jako kdyby vyjel právě z linky,ptám se pána,Ten je ale krásný a jak je starý?,prý hodně let a že mu to dalo neuvěřitelnou práci to dát do hromady a je rád že jezdí,musel jsem si udělat fotku fakt stál za to,s nadšením že jsem opět první v Broumově jedu do kempu u Nývltů,když dorážím už přede mnou někdo přijel a sakra říkám si tak letos nejsem první:)no alespoň bude s kým pokecat,byl to milý pán kterého si nepamatuji jméno sakra už zase,mám s tím dost potíže,ale podle vidění ho poznám:)

Povídá že je tu už od včera a jezdí se kochat okolím jak je tam krásně a má pravdu:)se nemohl dočkat přejezdu více než já:)Postupem času přijíždí další kamarádi a tak sedíme debatujeme,pán majitel nám poctivě vysvětluje jak se bude platit ubytování a bavíme se samozřejmě o koloběžkách kdo má co nového,komponenty vylepšení,typy až jsem se sám divil na čem někteří jezdí a že vůbec zvládnou tak namáhavou trasu,občas jsem si tam připadal jak pořadatel,sem tam za mnou někdo přišel a ptal se kde jsou klíče od kůlny na koloběžku,záchod,jestli je ještě volná postel a nejlepší otázka byla kdy dorazí Pavel Štork s trekry na sledování,povídám netuším,ale víš co já mu zavolám a hned byla sranda proč?telefon zněl nějak takhle:)

Ahoj Pavlíku kde jsi?ahoj Járo odpovída Pavel,kde jsem?já nevím? v telefonu se ozve ..heeej nevíš kde jsme? odpověď netuším optám se řidiče,slyším nevíš kde jsme? a ani řidič netuší:)chvilinku ticho a pak povídá Pavlík asi někde u netuším název města jen vím že to má k nám cca hodinku cesty,proč se pán ptá?povídá Pavel potřeboval krabičku aby mohl jít spát,odpověď no tak to bude těžké,protože až my dorazíme tak se určitě nevyspí:),na konec vše dopadlo dobře krabička byla předána a pán v klidu honem spát,věděl že zítra nás čeká náročný den,bili jsme také s pár přáteli si sednout v hospodě,dorazil pan Červenka,který loni jel přes Polsko a Rakousko,samozřejmě jsem zjišťoval jak to dělá že zvládne takovou dálku a je to jednoduché,prostě když to nejde do kopce tak to prostě jdu a můžu vám říct ta rada mi fakt pomohla,byla skvělá zábavaa padlo i několik hlášek,bohužel si je nepamatuji a je to škoda,no co ideální je něco takového zažít osobně,člověk si nemůže pamatovat všechno.

Ráno vyrážíme,budík a hurá na benzínku kde se začíná start,já poctivě samo sebou na koloběžce,přeci mě nikdo nepoveze ten kousek autem:) no na startu je docela rušno,každý už se těší aby mohl vyrazit,dávám kávu nechávám zapsat čas odjezdu a hurá,čas byl 5:09,ale nakonec než jsem vše v klidu připravil a zkontroloval tak oficiálně 5:20

konečně,konečně je to tady hurá a já mažu,jaký to bude?netuším,ale těším se a to je dobře,kolona se rozjíždí a sem tam někoho dojedu,hned si říkám to není dobře takhle hnát a tak první větší stoupák raději jdu,přeci jenom nejsem dost rozjetý a 11% stoupání na začátek není úplně fajn,ale za to dolů to bylo něco,na benzínce kupuji vodu,protože zjišťuji že nemám moc a přichází ke mě čtveřice chlapů v moterkách,prý kam jedu Novohradské Hory,Kde to je ptají se,jižní Čechy,co??? na tom hle? ano na tom hle:) je sranda sledovat jak se lidi diví:)

Pokračuji dál projedu Náchod a hurá z delšího sjezdu dolů,jsem rád že už jsem to jel loni,nemusím koukat na telefon a kontrolovat jestli jedu správně.

Za náchodem mezi poli potkávám dvě holky a kluka jak se fotí:) nakonec jím udělám společnou fotku a pokračuji dál,jenže jsem zapomněl vzít si léky a tak hurá první sezení,parkuji svůj stroj a nejdříve mě dojíždí ona třetice s tím že se ještě potkáme a pak přichází pán,vede pejska na procházku v druhé ruce berly a ptá se,to se vám porouchal motor?:) nee jen odpočívám a kam jedete odpovídám při čemž pán kroutí hlavou tak si to užijte:)

Naskakuji a za chvíli opět dojíždím onu trojici a divím se,ten chlap nemá boty a stojí na ponožkách na asfaltu:)no prý bude pršet tak se musí připravit,,loučím se s tím že se ještě určitě potkáme,no až v cíli,ono to jelo moc dobře:)

Na tomto výletě neboli závodě je fajn to potkávání a mijení těch závodníků,já si to tak užil že celou dobu jsem hrál takovou hru,říkal jsem tomu chyť si svého dědu a chyť si svého Datlíka:) kdo je Děda? děda je pán s červeným batohem a jmenuje se Standa,loni my pěkně frnknul,a letos to bylo chvilku já chvilku on a Datlík,to je Tomáš Datel Král ,veselí chlapík loni mě natrhnul zadek na konci,je to kamarád z bývalého týmu Kobra kde jsem byl,proč jsem odešel nebudeme rozebírat,ale jsem rád že jsme si po cestě takhle pobavily a zablbly,zážitků je tolik že budu asi psát až do rána,tak ve zkratce,projel jsem dva kontrolní body a když už jsem dojížděl do cíle tak mě zase Tomáš dohnal:)s kamarádem,muím také říct že po cestě hodně pršelo,během dne to šlo,ale ráno brrrrrr to byl mazec:)v cíli bylo veselo kamarádka mi půjčila vše suché,protože já nic sebou neměl vše mokré:) za to jí moc děkuji,pokaždé když někdo přijel do cíle tak ho vítaly jak celebritu,všichni jsme měli krásný dojezd plný emocí a zážitků z cesty,ráno než jsem odjel dojížděl kamarád který na Ještědu na 12h trati při druhém kole vzdal,loni jel přejezd 71hodin a letos to dal za 48,fakt smekám před tou odvahou v tom počasí,protože to občas nebylo lehké,ale cíl stál fakt za to,kdo nezkusil a nezažil těžko pochopí,mám toho hodně co bych chtěl napsal,ale to by bylo na hooooodně dlouho:)děkuji Pavlovi za tuto nádhernou akci a doporučuji,alespoň zkusit nemusíte dojet,ale za ty zážitky to stojí,jdu nahrát fotky ať z toho také něco máte a doufám že za rok zase na Přejezdu i když od někud někam:) ahoj Jarin